Domů - Úvahy a postřehy - Duchovní

Stoleté výročí zázraku zjevení ve Fatimě


Dnes si připomínám sto let od předání daru velké milosti pro celé lidstvo. Sice jen málo lidí na planetě smělo být svědky této velké události, ale na tom nezáleží. Důležitější je, že tento zázrak – zázrak Fatimského zjevení neboli Zázrak slunce - je v moderních dějinách ten největší. Na vlastní oči jej vidělo 75 000 lidí, drtivá většina byla přítomna přímo v portugalském městečku Fatima či v bezprostředním okolí, další lidé nebeský zázrak viděli ze vzdálenosti několika kilometrů.

Píši to ne z důvodu nějaké senzace nebo statistiky, ale proto, že se tak tento zázrak stal právem nezpochybnitelným a nevyvratitelným důkazem Boží všemohoucnosti a nepochopitelnosti. Celému lidstvu tak byla dána veliká, nedozírná příležitost k uvědomění, že Otec a Matka jsou tvůrci veškerenstva, a že ve srovnání s Nimi jsou naše pozemské touhy, pýcha, majetky a záležitosti tak titěrné… Jsou sféry, které nás dalece a hluboce přesahují a v této době toho bylo Fatimské zjevení důkazem na staletí dopředu. Žel lidé, jak už je zvykem, tento dar nepřijali vůbec (až na skutečné mizivé výjimky) a nebo jej dál předali zdeformovaný a pošpiněný církevními bláboly.

Na jaře, dne 13. května 1917, se třem malým dětem – pasáčkům při jejich službě zjevila Paní z Nebes. Takto ji děti nazvaly, ale sama se nazvala Boží Matkou. Je proto nade vše jasné, že se nejednalo o Pannu Marii (která se ani z hlediska nejvyšších Zákonů zjevit nemůže, leda by se jednalo o falešná a z cesty svádějící zjevení vyrobená v dílně našeptávačů a temných knížat Země, archontů). Zjevení ze světů nejvyšších a nejposvátnějších bylo jako jedno z mála v historii lidstva pravých (všechna ostatní zjevení tzv. Panny Marie jsou falešná). Dětem se ve Fatimě zjevila sama Matka – Prakrálovna. Resp. její obraz a to ani ne všem třem dětem. Dětmi byly starší dívka Lucia, mladší chlapec Francisco a nejmladší holčička Jacinta. Všechna dítka hlas Boží Matky slyšela, ale spatřit její živoucí a světlý obraz bylo dovoleno pouze dívkám. Ty děti byly vyvolené, i kdyby to bylo jediné setkání s Prakrálovnou, i to by pro ně bylo to největší, co kdy mohly v životě prožít. Nedokážete si ani představit, jaká láska (ano, i já píšu slovo láska, protože toto byla opravdová, nepokřivená láska), věčnost a… ne, nedokážu to slovem vyjádřit… odpusťte… se jich dotkly. Á propos, všimněte si, že Paní Nebes se zjevila malým, nevzdělaným a chudým dětem… ale nevinným a nezkaženým. I z toho je mnoho poučení. I kdyby mnozí instantně duchovní chtěli, tak si rozumově takovéto vidění nevydupou, maximálně nepravé a výsměšné. Ani, blouznivci, netuší, na koho se vlastně napojují a kdo je od té doby ovládá...

Tak ráda bych psala jen o samotné síle a přesahu fatimského zázraku, ale jako kolem každé světlé, čisté a opravdové události je spousta temných, pokoutných a zvrácených proudů, a já musím psát pravdu. Prakrálovna Lucii, Jacintě a Franciscovi při prvním zjevení pravila, ať se nebojí (při setkání s Boží mocí se lidé přirozeně bojí a nedokáží se zpříma podívat, proto tito vyslanci musí lidi nejprve uklidnit), představila se jim, sdělila jim, že se blíží důležitá epocha v dějinách lidstva a řekla jim, ať na stejné místo přijdou vždy třináctého, že jim bude vše objasňovat. Pak je propustila se slovy, že toho už ten den slyšely a viděly mnoho, a že víc jim řekne příště. Rozloučila se s nimi a děti se pak celý měsíc přirozeně přimkly k sobě a upínaly svou mysl a srdce k výšinám.

Příští měsíc, v červnu, děti následoval i malý hlouček zvědavců, protože rodiče, kterým o setkání děti zajíkavě pověděly, to neopatrně prozradili dalším lidem. Dětem se Matka opět zjevila a sdělovala jim Pravdu, předávala jim světlou a tedy skutečně pomáhající sílu a smutně je varovala před úklady, kterým budou muset čelit. Obraz Paní Nebes mohly vnímat pouze děti, zvědavci neviděli nic, ale tušili, že se na palouku skutečně něco děje. Děti z tohoto druhého setkání odešly s mírem a ještě větší vážností a pokorou v duchu. Obrátily se už před měsícem, ale nyní se v srdci usebraly ještě hlouběji. Toho se nevědomí a nevěřící lidé polekali natolik, že v důsledku nepřátelství rodiče své děti dva následující měsíce třináctého vůbec nepustili z domu, ba dokonce byly krátkodobě za mřížemi. Lidé ale vůbec netušili, že mateřsky jemná a žehnající ruka Prakrálovny (zprostředkovaně, přes další nehmotné služebníky) dlí nad dětmi neustále a aniž by jim musela něco přímo říkat, vyvoleným dětem se nádherný cit Pravdy zjevuje v srdci.





Dne 13. září mluvila Prakrálovna s dětmi nejdéle. Povídala jim o vývoji v budoucnu, o selhání lidstva a jeho důsledcích a naopak také o správném duchovním životě. O tom, jak mají lidé duchovně kráčet, děti dospělé později poučily, ale žel téměř všichni dospělí si vše přebrali zcela špatně a tak, jak se jim hodilo. Paní z Nebes ale děti nabádala, že protože lidé nevěří tomu, co ony prožívají a nevěří tedy v Boha, ať všichni pochybovači přijdou společně s dětmi příští měsíc. Lidé budou svědky události, která je navždy přesvědčí o nutnosti poznání Pravdy a víry v Boha. Na palouku tou dobou bylo množství zvědavců, ale samozřejmě nikdo neviděl žádný obraz, jen několik málo z nich občasné pableskování. Prakrálovnu směly vidět duchovním zrakem a rozmlouvat s ní opět pouze děti.

A nyní k událostí, jejíž 100. výročí si připomínáme. 13. října 1917 od rána pršelo, cesty a louka byly podmáčené a rozbahněné. Desetitisíce lidí směřovaly na kopec, kam se v určenou dobu dostavily také děti s rodiči a světskými a místními církevními vůdčími osobnostmi. Dav si ale musel na zázrak počkat. Matka Boží se dětem zjevila, vyprávěla jim proroctví o duchovních meznících a prozradila jim také, že je šance na spasení, v poznání Pravdy, čistém žití a duchovní bdělosti (mimochodem, přesně tak, jak Jí bylo zaslíbeno od prapočátku – viz rukopis z Nag Hammádí). Lidé se začali nespokojeně a stále hlasitěji ozývat, takže po těžko vyčíslitelné době děti Matku požádaly o slíbený zázrak.

To co následovalo, předčilo veškerou lidskou představivost. Přestalo pršet (tou dobou už spíše krápat), mraky se rozestoupily a s Vůlí Prakrálovny probleskly první paprsky slunce. Nebyl to ale běžný slunečný svit, lidé se do slunce mohli dívat (to jim také nejstarší Lucia na pokyn Matky přikázala), aniž by si museli clonit oči přílišným jasem. Spatřili však divotvorné barvy, zlatý a stříbrný třpyt a nespočet duhových efektů. Slunečný kotouč jako takový se na nebesích pohyboval podivuhodnými krouživými pohyby a zářil živou energií, kterou vnímal naprosto každý. Tři děti - pasáčci navíc viděly Prakrálovnu v nejvyšší a nejnádhernější možné podobě, v jaké ji může lidský tvor spatřit – jako zářivou ženu oděnou sluncem, Jejíž požehnání lze přijmout pouze zprostředkovaně a před Níž musí každý člověk dojatě a odevzdaně pokleknout (naopak nikdo nesmí klečet nebo se plazit před sochami a soškami, oltáři, církevními knížaty a duchovními mistry, relikviemi a podobnými modlami). Ostatně, děti byly od počátku jediné, které klečely na kolenou a se sepjatými dlaněmi, až v průběhu slunečního zázraku ve Fatimě lidé také začali klesat na kolena. Během několika chvil ostatně promoklé oblečení a vlasy lidí i bahnitá zem se zcela usušily. Toto zázračné dění se odehrávalo během dlouhých, předlouhých minut, kdy lidé fascinovaně a bez dechu hleděli na oblohu, modlili se, dojatě plakali a žasli.
O pomíjivosti všeho stvořeného a nicotnosti lidského pochybování však lidi přesvědčila další vůle Boží. Paní Nebes nepostřehnutelně pokynula a slunce se začalo zvětšovat a zmenšovat, ba co víc, začalo se houpavými pohyby příznačně jako kyvadlo času blížit ke shromážděnému davu. Lidé propadli panice, obávali se konce světa a zběsile prchali. To jim ale nepomohlo, sluneční kotouč se stále blížil. Kdo v panice neutíkal, klečel nebo ležel na kolenou na zemi, zoufale se modlil a prosil o odpuštění hříchů. Těsně před dopadem na Zem se slunce zastavilo, nějakou dobu zůstalo na místě a pak se opět vracelo do původní polohy. Děti na závěr spatřily Matku Boží, jak s nekonečnou láskou shlíží na lidstvo, ještě jednou se na děti podívala, povzbudivě se usmála a její obraz se rozplynul.

Na YouTube jsem našla video, které ne úplně přesně, ale z toho, co jsem vyhledala, nejblíže ztvárňuje události z doby před sto lety.





Prosím, abyste nevěřili zlým jazykům, že Královna Nebes byla Panna Marie, nebyla to ona a ani být nikdy nemůže. Nebezpečné žvásty o zjevení Ježíšovy matky vedou jen k mariánskému modlářství a zapření skutečné Královny Nebes. Nikdy také Matka neradila dětem, aby se modlily růženec, aby nosily žíněné košile, odříkaly se a bičovaly. Ani nebyla Boží Vůle, aby dvě mladší děti do tří let po tomto zázraku zemřely na španělskou chřipku (ostatně, Španělsko je silně katolická země, proč asi zemřely na tuto nemoc… když právě katolíci rozšířili a šíří odporně modlářsky znesvěcující nesmysly o tomto velikém zázraku a o proroctvích, které Matka dětem předala…). Žel jak jsem zmínila, vše krásné a dobré je obklopeno neustále dotírajícím zlem a nespravedlností. Archonti mají vůdčí osobnosti a situaci zde na Zemi velmi pevně v rukách… pravda, jen do času. Ostatně, vyhrát nemohou. Já se nad jejich našeptávání ve věci touhy po dětech povznesla a doufám a budu se snažit být bdělá natolik, aby takových vítězství Pravdy a Skutečnosti bylo v mém životě více. A tohle dokáže každý člověk, opravdu stačí žít tak, jak sdělila Prakrálovna třem prostým pasáčkům a jak bylo dříve sdělováno dalším vyvoleným a prorokům. V historii jich bylo víc než dost, stačí jen srdcem hledat.

Zázrak ve Fatimě, ať už jej lidé uznávají či ne, se odehrál, potvrdili to i přítomní a do té doby naprosto materialističtí a skeptičtí svědci a zástupci tisku. Prakrálovna Nebes je i mou nejvyšší Paní a všude, kde na stránkách píšu o Ní jako o Paní či Matce, jmenuji zároveň stvořitelku tohoto zázraku slunce. Vím, že Ji znali a uctívali už staří Keltové. I několik dalších kultur a mudrců (např. Lao-c’) odraz Její podstaty, původu a významu pro lidstvo správně uchopilo. Pokud to dokážu, ráda bych nakreslila o jednom z nejpodivuhodnějších zázraků – zjevení ve Fatimě obrázek, samozřejmě bez modlářských symbolů temna. Před sto lety se odehrál zázrak Světla, jehož odkaz a Matčina proroctví si můžeme nést ve svých srdcích a myslích nadále. Záleží jen na naší svobodné volbě.

Matko a Otče, kéž najdu sílu kráčet Vaší světlou cestou, kéž se stanu tou opravdovou ženou, kterou jste mi již několikrát v životě ukázali (ať pozemským zrakem nebo duševním), kéž Vám mohu sloužit dle poslání, které jste mi dali do vínku. Amen.


13.10.2017