Domů - Úvahy a postřehy - Duchovní

Kruhy v obilí


Sotva by se ve vašem okolí našel někdo, kdo neviděl ani jednu fotografii kruhů v obilí. Co člověk, to vlastní postoj. Někomu jsou obrazce v polích úplně jedno, někoho fascinují, jiný je zkoumá a pátrá po jejich možném významu a poselství. Nedávno jsem na to zavedla řeč se svým tátou. Vesmír a jeho tajemství nás oba totiž velice zajímají. Téma kruhů v obilí bylo jen částečkou celého dlouhého rozhovoru, do kterého jsem přispívala duchovními úvahami a můj otec těmi věcnými.

Nedávno mi přišla e-mailem prezentace právě s kruhy v obilí a fascinovala mě jedinečnost, tajemnost a přesnost ztvárnění obrazců v polích. A také krása, i když s příměsí jisté bázně a nejistoty. Mnohé svou dokonalou symetričností silně připomínají mandaly…, ale v provedení zcela jiném a pro nás nepochopitelném. Jak vyspělé jsou to civilizace, že dokáží toto tvořit? A nejen po stránce technologické, která bezesporu napadne každého, ale i z pohledu duchovního, stačí vnímat sílu obrazců… jak se od nás liší svou zralostí, svým nitrem, jímž „cosi“ tolik jiného otiskují.

Když se zastavím nad provedením… netroufám si ani hádat, na jakém principu fungují jejich stroje. Přesto faktem zůstává, že se dá zjistit, jaké obrazce v polích jsou pravé a jaké jsou podvrhy. Pokud jsou klasy na polích zpřelámané, jde o plagiát stvořený, co vím, tak za pomoci prken a provázků. Pokud je obilí naopak jen ohnuté, ale drží při zemi, jde o pravý obrazec v poli. Zřejmě existují i další způsoby, jak se dopátrat původu. Přijde mi velice zajímavé, jak návštěvníci z vesmíru dovedou položit obilí tak, aby se nepolámalo, drželo u země a navíc bylo vytvarováno do toho či onoho uskupení.

Vzhledem k mým slabším znalostem z přírodních a technických věd se od tohoto tématu raději obratně vzdálím :-), a to směrem k otázce: proč se vlastně tyto obrazce objevují? Nebudu se snažit objasnit význam toho kterého ornamentu, protože to by byly jen spekulace. Přesto jsme při našem povídání zabrousili i k důvodům, proč létají z pro nás nepředstavitelně velké vzdálenosti? Na to se mi nabízí jediná odpověď… jen abychom vzali na vědomí, že nejsme žádní páni tvorstva, ale že vesmír skýtá i jiné civilizační úrovně. A těžko si lze představit, jak moc daleko jsou ve vnitřním rozvoji před námi. Když vezmeme v úvahu, kam se lidé s naší technikou dostali ve vesmíru a jak daleko mohou létat oni… Nehledě na to, kolik výprav do kosmu, ať už s nebo bez lidí, skončilo nezdarem… vesmír nám pro bližší, přímý kontakt zůstává stále nepřístupný. Jak by to také mohlo být jinak, když nejsme v souladu ani s mateřskou Zemí.

Dostala jsem ale otázku, proč sem létají a nechávají tu takhle neurčité znaky? Proč, když jsou, jak říkám, duchovně vyspělejší, proč nám tedy Pravdu nesdělí jasněji nebo přímo (něco jako: udělejte to a to, změňte to a to)? Tak bychom se od nich mohli přeci hned poučit. Zní to sice slibně, ovšem lidé baží po lži, rádi utíkají k fantazírování a nalhávání si. Nechtějí slyšet pravdu, staví proti ní zeď. Nepřijali by to, co by nám sdělili, dokonce by to možná znamenalo revoltu a zhroucení našeho řádu. Jak by reagovaly církve, média a vlády jednotlivých zemí… mimozemští tvorové dobře vědí, proč tu zanechávat jen takovéto obrazce. Kromě toho Pravda je víc než zřejmá, je v nás i všude okolo nás, jenže my jsme až moc pohodlní sebrat žezlo rozumu a otevřít konečně oči. Rádi bychom, aby nám to bylo vše předříkáno slůvko po slůvku. Jenže já opravdu nevidím jediný důvod… vše už tu bylo, je a pouze se ukazuje, jak jsou lidé stále slepí a hluší.

Ale abych jen nefantazírovala o úžasnosti mimozemských civilizací… Přímo o science fiction se narozdíl od mého otce nezajímám. Když už, tak čtu sci-fi příběhy odehrávající se tady na Zemi, takže mě míjí různá pojednání o životě na cizích planetách. Některá však prosáknou, třeba do filmu. V Samotářích zazní od Vesny úvaha převzatá z jedné takové povídky o tom, že v celém vesmíru je 42 civilizací, z nichž ta naše je na konci. Je jistě zamyšlení hodná zmínka o našem morálním stavu, který nás umístila na „krásné“ poslední místo (ostatně, právě film Samotáři ukazuje více než dost příkladů, proč tomu tak je). Přesto se o takovém pořadí můžeme jen domnívat. Jako jsou jistě vyspělejší kultury v cizích galaxiích, jež na sebe upozorňují kruhy v obilí, tak existují i společenství stojící duchovně níž než lidé žijící na Zemi. Teorie o tom, jak všude kolem nás jsou jen duchovně vysoko stojící planety, totiž podporuje víru v nepatřičnost pobytu zde na Zemi. Pak vznikají tvrzení, kterak se sem ten či onen málem proti své vůli inkarnoval proto, aby nevědomé pozvedl a pomáhal jim, jak se svými druhy ze vzdálených galaxií komunikuje a podobně. Vyplývá mi z toho, že to jen podporuje pocit vlastní důležitosti, zahleděnost do sebe. Občas také cítím cizost, ovšem ne tady na Zemi, nýbrž vůči jistým lidem. V této souvislosti právě takovými, kteří si Matky Země neváží a zaujímají postoj „po nás potopa“. Chování, jež je pro mě odmalinka samozřejmé, je pro ně naopak nedůležité a směšné. Jakoby spíš oni tady nebyli doma a měli pocit, že se mohou chovat neuctivě… protože jim je tep, dech, život Země cizí.


9.7.2009