Domů - Úvahy a postřehy - Duchovní

O lásce


Na úvod bych pozemské lásce, o které teď budu psát, chtěla poslat píseň:




Dokonalí od přírody,
ikony vlastní pohodlnosti…
Jediné, co všichni potřebujeme,
je více lží o tomto světě,

který nikdy nebyl a nikdy nebude.
Nestydíš se? Copak mě nevidíš?
Víš, všechny jsi obelstila.

Podívej se! Právě přichází.
Pokloň se a zírej v úžasu!
Oh, jak tě milujeme…,
jak bezchybná jsi
(když předstíráš…).
Ale já teď vím,

že ona nikdy nebyla a nikdy nebude.
Ani netušíš, jak jsi mě zradila.
A nějak jste se všichni nechali obelstít…

Bez masky…
kam se schováš?
Nemůžeš najít sebe samu,
jsi ztracená ve svých lžích!

Teď znám pravdu.
Teď vím, kdo jsi!
A už víc tě nemiluji!!!

Nikdy to nebylo a nikdy nebude.
Ani netušíš, jak jsi mě zradila!
Nějak jsi ze všech udělala hlupáky.

Nikdy to nebylo a nikdy nebude!
Nejsi skutečná a nemůžeš mě spasit!
A teď jsi pro mě hlupák ty!




Je to k neuvěření, ale vše se tak nesmírně zrychluje, až to nestíhám zveřejňovat. Ale toto vám napsat musím. V letošním novoročním povídání jsem uvedla, že jsem přes Vánoce nedosáhla poznání, ale vhledu. Vhledu spočívajícího ve zjištění, že je nutno se vzdát všech přání, očekávání a plánů. A trvalo přesně tři dny, abych dosáhla v jisté oblasti poznání. V noci na neděli 4. ledna se mi zdály dva sny s jistým časovým odstupem (z prvního jsem byla probuzena v půl šesté, druhý jsem si zapsala až po skutečném probuzení někdy v půl desáté). Tyto živé sny zbořily hradby naučených frází a všeho, co jsem dosud žila a v čem jsem byla vychovávána. A v co je přesvědčován a poté sám přesvědčen bez výjimky každý člověk. Druhý sen se týkal systému tohoto světa, kdy mi bylo dovoleno nahlédnout (pouze nahlédnout, ve snu jsem se musela vrátit zpět) mimo Matrix a zjistit tedy, v jak strašném otroctví žijeme, jak je navykle podporujeme a jak si, coby otroci, v tomto stavu libujeme. Oba sny mezi sebou mají spojitost. Ale zde chci povídat o snu prvním.

Týkal se pozemských vztahů, kterým jsme dali vzletný název láska. Nečekejte, že vám tento sen převyprávím. Kdybych tak učinila, staly by se dvě věci: 1. Nepobrali byste to. 2. Kamenovali byste mě. Ale to by mi až tak nevadilo, díky druhému snu jsem získala značnou sílu odolat vnějším vlivům. Pravda se nedá ani ukřičet, ani vyhnat z domu, jak pravila moudrá babička ve známé pohádce. Podstatnější důvod, kvůli kterému vám sen neprozradím, tkví v držení tajemství, což je hranice zachovávaná po tisíciletí. Lidé si tímto procesem mají projít sami až ve správnou dobu. Jak ještě vylíčím, tak tento proces je bolestivý. Ostatně, Pravdu v její nahotě se nikde a od nikoho nedozvíte ani nedočtete, žádné učení vám ji nesdělí… Poznání nechodí pohodlnými a povrchními cestami. Můžete mávnout rukou nad tím, co vám sebeduchovněji se tvářící lidé řekli, můžete zahodit všechny duchovní knihy, zapomenout na nespočet omezujících a omezených lidských učení. Samozřejmě vím, že to na můj pokyn neuděláte. Jinak tomu ani být nemůže.

Na vějičku mě osobně už rozhodně nechytnou partnerské vztahy. Tuším, že se to dá vztáhnout i na všechny ostatní vztahy, ale partnerství dlí na předních příčkách lidských cílů, snů a chlubení. A hlavně mi byla pravda právě o partnerství ukázána ve snu. Lidé! Jak jste ohlupováni a okrádáni! Všude vám namlouvají, že vztah k něčemu je to nejvyšší, co můžete získat. Že láska povznáší, že díky ní rostete a učíte se, že vás učiní šťastnými. Píšou vám to v knihách, časopisech, na netu, na sociálních sítích, v citátech. Zpívají vám to v písních. Ukazují na filmovém plátně. Učí vás to od raného dětství až do smrti. A v hlavách vám to pěchují duchovní směry a mistři. A vy o tom sníte, soutěžíte s ostatními, trápíte se, když partnera nemáte. Pravím vám, že to vše je jen jedna velká lež, jen vábnička pekla samotného! Nejvyšší jeho triumf pak je, když prohlásíte své partnerství jako za něco naprosto výjimečného – označíte je jako svůj dvojplamen, duchovního partnera, Lásku, spřízněnou duši, jako toho pravého nebo tu pravou, jako partnera duše ap. Zkrátka povýšíte sebe a tím pádem ponížíte ty druhé, „méně šťastné“. Víte, co tímto živíte? Když řeknu, že ego a systém, nejsem daleko od pravdy.

Teď už od onoho snu uplynulo hodně vody, pročež ve mně poznání už více zapustilo kořeny. Ale několik dní po tom snu jsem prolila hodně slz…, ale tvrdší bylo to zoufalství, prázdnota, děsivost skutečnosti. Pravda je na počátku šílená, protože zboří vše, co jste si x let budovali a k čemu jste se upínali, ale když se už nemáte čeho chytit, tak se osvobozujete. Pravda v mých dvou snech zvěstovaná je absolutně nepředstavitelná a nevymyslitelná. Jako když celý život víte, že tráva je zelená a pak je vám řečeno, že tráva nikdy zelená nebyla, a že je a vždy byla fialové barvy. A to je jen chabé přiblížení… Vím, že ani toto poznání není úplné, že to byl jen první kamínek, který začal lavinu. Ale nevím kdy, nevím co. Nevybrala jsem si to.

Myslíte si, že vztah je pro vás tak moc důležitý… Myslíte si, že tím, že najdete partnera, najdete jednotu, smysl bytí, že budete dál od utrpení, a že budete šťastní a naplnění. Kdybyste tak tušili, že nejenom, že od utrpení neutečete, ale že se vám ta smyčka okolo krku ještě víc utáhne! O to víc, oč jste se k partnerovi připoutali, na čím vyšší úroveň jste partnerství vyvýšili, oč více jste o tom snili, přáli si, usilovali, podněcovali závist druhých. Však se také podívejte, co sklízíte. Vztah muže a ženy je vždy vztah pozemský, pomíjivý a vy jste mu nasadili korunu něčeho nadpozemského, věčného, věnujete jeho nalezení a udržení energii, kterou můžete směřovat jinam. A navíc, svými zaslepenými touhami a jejich vnucováním jen poskvrňujete nevinné. Princip příčiny a důsledků lásky a partnerství je velmi důmyslně zkonstruován k udržení sleposti lidí. Silná a krutá slova o tom, co je vám slibováno jako odměna, určováno jako smysl a cíl života, že?

Proto se těchto představ o lásce a vztazích, představ, které vás provázejí od počátku, nebudete chtít vzdát, zničit je a zapomenout na jakýkoli zisk, který byste za vzývání pojmu láska chtěli. Nebudete se chtít pustit svého snu, vše se ve vás proti tomu bude bouřit. Naprosto vás chápu. Odnesla jsem si poučení, že tu nemůžu nic změnit, protože otroci svou porobu jen zvelebují a každého, kdo by je chtěl osvobodit, jsou naprogramováni vyhostit ze svého středu, jsou připraveni ho i zabít. Ale už se nebojím hany, odsouzení a netoužím po vaší chvále. Vše v tomto světě slouží jen k podpoře ega a tedy pekla a partnerské vztahy jsou jedny z nejosvědčenějších nástrojů. Říkám tedy pánům tohoto světa, že lásce plivu do tváře, a že vztah vidím jako pouta lpění, jež svazují do té doby svobodné ruce.


12.1.2015