Domů - Úvahy a postřehy - Duchovní

Setkání s Pravdou


Boží muka jsou pro mě častými místy setkávání se se znameními. U vesnice Křemže, kde jsme v poli sbírali opály, jsme došli k rozcestí, na kterém se skvěly duchovní obrázky. Na prvním z nich je vyobrazená Marie, pozemská matka Ježíše, na druhém je Syn Člověka, na třetím je zobrazen Ježíš se srdcem, na čtvrtém obrázku je Prakrálovna, při zjevení ve Fatimě. Nejvíce lásky ke mně proudilo u rozjímání nad obrazem Ježíše a Marie. A jakoby se sama Pravda odhalila, u dalších dvou obrázku ke mně přišla znamení. Tak to má i být, neusilovat o snadné poznání bez prožití. Pak si mě vše našlo a najde samo.

Když jsem fotila obrázek muže sedícího na trůně, všimla jsem si, že číslo fotografie ukázané na displeji fotoaparátu je 777. Už samotné číslo 7 je mocné mystické číslo, za šťastné je považované snad odedávna. 777 je pak číslo Boží, číslo duchovní dokonalosti a symbol Božího pořádku na Zemi. Bylo to v té chvíli jako zaťukání na rameno. Proto jsem se na obrázek, do té doby své tajemství ukrývající, pozorně zadívala. A snad jsem i přestala dýchat, když jsem si všimla symbolů na namalované knize. Jak vidíte, je to Alfa a Omega. Tedy Syn Člověka… Tvůrčí Vůle Boží a Síla, bez které by nemohlo vzniknout nepředstavitelně velké stvoření. Ta část Boha, která započne velkou přeměnu a očistu Země. Těžko mohu popsat hřejivou sílu, která se vlila do celé mé bytosti. Ve spojitosti s číslem 777 nelze vůbec o Pravdě pochybovat, lze Ji jen přijmout. Přijmout skutečnost, že se blíží doba soudu, kterou nás bude provázet právě Syn Člověka. Uvědomila jsem si, že štěstí mám nalézt právě v přijetí toho, co mnozí odmítají a popírají.





U obrázku zobrazující ženu a děti jsem se zpočátku nezastavila. Už jsem od rozcestí odcházela, když mě napadlo se ještě vrátit a vyfotit si ještě jednou tento obrázek. A teď mou pozornost upoutá beruška, která si hoví ve středu obrázku. Beruška… slunéčko sedmitečné – zase sedmička a navíc berunka coby opět symbol štěstí. Než jsem vyndala z batohu foťák a obrázek přiblížila, slunéčko mezitím odešlo ke kraji. Ale nevadí, ještě jsem momentku stihla udělat, než beruška zmizela úplně. Pak jsem si všimla nápisu na obrázku, kde se skvěl název Fatima. Ihned mě napadlo fatimské zjevení a proroctví. Budu si to muset přečíst. To jsem zatím nestihla. Ale měla bych.







Jednou tu napíšu povídání o stvoření, pokusím se to dát dohromady svými slovy, i když mé vědění má hodně mezer a mnoho je pro mě „vyšší dívčí“. Mohla bych o to požádat, ale ehm…. aby se mi Pravda odkrývala v odpovědích, ve vizích, v meditacích či v hlasech, to opravdu nehrozí. I ve snech to je dvakrát, maximálně třikrát za deset let. Můj úděl je přijímat povětšinou pasivně, a když jsem připravená a zralá, vše si mě najde. A to, co si prožiji, mám strážit, pečovat o to a předávat dál těm, kdož o to stojí. Ještě zmíním jednu perličku z natáčení. Kdysi jsem si chtěla násilím povídat se svým srdcem, toužila jsem, aby ke mně chodily obrazy a hlasy a nechápala jsem, že ke mně nic nejde a k ostatním ano, trápila jsem se, že si nic z toho asi nezasloužím. Dnes už vím, že každý je jedinečný a Pravda si najde každého, kdo o ni tiše a srdcem stojí… A jako je stvoření mnohobarevné, tak i Pravda ve své barevnosti přichází ke každému různými cestami. Přesto se pokusím zde něco napsat a něco z části stvoření vám přiblížit.


9.10.2011