Domů - Úvahy a postřehy - Duchovní

Vánoční souvislosti astrologické


Odjakživa mě nesmírně zajímalo tajemství zrození Syna Božího. Byl a stále to je jeden z nejvýznamnějších dní pro každého člověka. Ježíš Kristus se totiž NÁM narodil. Kromě citového znovuprožívání onoho posvátného dění zkoumám Ježíšovo narození i z různých pramenů, věcných faktů nevyjímaje. Dokonce se dá říct, že čím jsem starší, tím víc do hloubky mě to zajímá. Přitahují mě záznamy a zachycení obrazová, filmová i písemná. O některých se sem tam zmíním, teď bych ale chtěla napsat víc o tom, co se v časech vánočních před více než dvěma tisíci lety událo na nebi. Většina toho, co v tomto článku bude, není z mé hlavy. Během roku jsem si totiž koupila ve slevách v knihkupectví za neuvěřitelných 10,- Kč útlou (aspoň dle mých měřítek, čítá dvě stě stránek :-) ), ale obsahově velice bohatou a na čtení nijak jednoduchou knihu od Michaela Molnara s názvem Betlémská hvězda – odkaz mudrců. Podobnou knihu jsem si už dlouho chtěla přečíst a za tak skvělou cenu jsem ji v regálu nemohla nechat. Píše se v ní především z hlediska astrologie a astronomie, což je prostě moje!

Čím začít… Možná příchodem Věku Ryb. Jak asi každý z vás ví, právě jsme na rozhraní Věku Ryb a Věku Vodnáře… no, podle mě už ve Vodnáři jsme, ale to je jen můj osobní dojem :-). Před Věkem Vodnáře, vyznačujícím se přímostí, propojeností a otevíráním se novým idejím, panoval Věk Ryb, tedy důrazem na protiklady a následováním vědoucích lidí. A kdo zná alespoň základy astrologie, ví, že před Rybami tedy působilo znamení Berana. V knize pana Molnara jsem našla naprosto ohromující informaci. V době okolo roku 6 n. l. byly římskou provincií Sýrií vydané bronzové mince nízké hodnoty. Na nich se objevil astrologický symbol, což však v té době nebylo nic mimořádného, neboť v celém římském světě byla astrologie uznávána a běžně praktikována. Nu a na této minci byl zobrazen skopec ve skoku, tedy astrologické znamení Berana, který vzhlíží na hvězdu zářící na obloze. To mě úplně dostalo. Pan Molnar sice naznačuje význam Berana coby symbolu Judey a vzápětí se přiklání k tomu, že Beran byl symbol astrologický, naznačující, že se objeví (objevila) hvězda na nebi v Beranu, tedy symbolizuje místo, kde hvězdáři našli znamení narození krále Židů. Podle mě to může být jinak. Symbolika dle mě tkví v konci Věku Berana, který hledí na novou hvězdu, na zář nového Věku, který započal právě narozením Ježíše Krista, Syna Božího. Ať je to jakkoli, jsem ráda, že pana Molnara coby astronoma zkoumané mince přivedly k astrologii, ke zkoumání okolností provázející Ježíšovo narození a k napsání této knihy.

Povídání o Beranu a hvězdě vyražených na minci mě tak dostalo, že jsem četla dál, přes kapitolu, ve které autor shrnuje historické a biblické pozadí příchodu mudrců z východu do Betléma. Je totiž důležité se na událost dívat z pohledu ne dnešního člověka, ale tehdejších zvyklostí. Podle autora se nejedná o žádné tři krále, jak je mnohdy nazýváme, ale o astrology, neboť oni objevili nebeské znamení. Proto jim také byla umožněna audience u krále Heroda, astrologie se těšila v římském světě velké úctě a vážnosti. Rozhodně ne každý člověk směl navštívit krále v jeho komnatách. Prostí pastýři, kterým narození Ježíška zvěstoval anděl, a právě tři vědoucí muži byli první a vyvolení, kteří o příchodu Spasitele věděli. Biblický popis totiž naznačuje, že ostatní lidé v Judeji neměli o této velkolepé hvězdě nejmenší tušení.

Můžeme se na betlémskou hvězdu dívat jako na zázrak nebo andělského posla, nejpopulárnější teorie o betlémské hvězdě vše ukazují jako událost senzačního, atraktivního jevu odehrávající se na nebesích. V Písmu je chování této hvězdy popsáno jako mystické, nadpřirozené („Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.“), ale… Ale co když jsou to jen naše novodobé představy a nesprávná pochopení biblického sdělení?


pokračování příští adventní neděli


***



Nejprve je potřeba vyvrátit všechna možná přirozená vysvětlení. Zde zažívám další překvapení, královská hvězda, kterou nejčastěji líčíme nebo zobrazujeme jako kometu, žádnou kometou s největší pravděpodobností nebyla. Hned z několika důvodů. Existuje řada důkazů, že v době narození Ježíše se lidé komet spíše obávali, než aby je vítali s radostí. Byla jim přisuzována nepříznivá moc. Komety byly považovány za neblahou předzvěst smrti, neštěstí či válek. Nehledě na to, že komety by si přeci po upozornění tří mudrců snadno všiml také Herodes (a mohl by tak Syna Božího sám najít), ten ji však na nebi nespatřil. Takže ve své hlavě musím tuto možnost škrtnout a děkovat autorovi za rozšíření obzorů. Něco jsem sice tušila už dříve, ale nenapadlo mě tomu přikládat význam.

Další možný výklad hvězdy provázející Ježíšovo narození je ve spatření novy nebo supernovy, tedy několik týdnů na nebi mocně zářící hvězdy, která se zhroutila sama do sebe. Malá hvězda, velice horká, nazývaná bílý trpaslík, shromažďuje plynný materiál od svého orbitálního souseda, tedy stárnoucí hvězdy. To je provázeno mocnou explozí, kterou na nebi vidíme jako jasně zářící hvězdu. Tehdejší astrologové, kterými byli i mágové, se však o tyto krátkodobé hvězdy nezajímali, ignorovali je. A opět, žádné radostné znamení v tehdejší době supernova nebyla. I možnost vidění supernovy je tedy historicky neopodstatněná.

Další známá teorie je teorie konjunkce planet, tedy uskupení nebeských těles stojících v těsné blízkosti. Nejslavnější teorie je o trojité planetární konjunkci proběhnuvší roku 6 př. n. l., konjunkci Jupitera, Marsu a Saturnu v souhvězdí Ryb (vidíte tu symboliku úsvitu Věku Ryb?). Trojitá konjunkce je vzácný a krásný nebeský úkaz. I zde však nacházíme slabiny, například když tři mudrci vypočetli trojitou konjunkci, pak museli poznat, že konjunkce mezi Jupiterem a Saturnem neohlašuje narození nového vládce. Je dokázáno, že tehdejší astrologové takovouto konjunkci nepovažovali za nějak významnou. Navíc znamení Ryb, ve kterém se konjunkce odehrály, není astrologické znamení Židů, jak by se tedy mohl takto ohlásit příchod krále Židů? Trojitá konjunkce je tedy teorií astronomickou, ale neodpovídá principům starověké astrologie. Navíc pozor na spojení s novodobými teoriemi, např. že znamení Ryb (křesťanský symbol) nebo Berana (Beránek Boží) symbolizuje Ježíše, nebo že znamení Panny je připisováno Ježíšově pozemské matce. Tyto křesťanské metafory začaly ožívat až o mnoho, mnoho let později.

Ale zpátky k astrologii, díky jejímuž studiu mágové objevili znamení Ježíšova zrození na Zemi. Byť byli mudrci z východu, nejspíše se nevěnovali archaické východní babylonské astrologii spočívající v pozorování oblohy a sledování znamení (např. meteorů nebo nezvykle zbarvených západů slunce). Babylonští astrologové na základě svých astronomických pozorování a pohybů planet a dalších nebeských těles vypracovávali astrologické výklady a horoskopy. Tři mudrci se věnovali helénistické astrologii a filozofii, doba, ve které žili, tomu nasvědčuje. V době mezi lety 300 př. n. l. a 150 př. n. l. totiž sehrálo důležitou úlohu právě obohacení nebo přímo nahrazení starších postupů novějšími v duchu helénismu. Takže oni mágové nevěštili z dějů viděných přímo na nebeské klenbě, ale z astrologických výpočtů. Sice nebeská pozorování stále probíhala, ale jen jako doplněk, ověřující nebo doplňující matematické výpočty. Podstatné na tomto zjištění je, že mágové takto naprosto přesně, dokonce s předstihem mohli poznat narození nového krále v Judeji.

Základním kamenem astrologie je životodárná síla Slunce. Sluneční paprsky v různé intenzitě v závislosti na ročním období samozřejmě neovlivňují jen Zemi, ale všechna nebeská tělesa. A ty opět mění svou vyzařující sílu. Tato kosmická síla navíc nepůsobí jen ve formě tepla a světla, ale také ovládá veškeré životní činnosti, různost povah obyvatel různých podnebních pásů, právě tak, jako Luna ovlivňuje příliv a odliv a další, spíše duševní a duchovní jevy. Významný starověký astrolog Ptolemaios přiřadil státní útvary k různým znamením. A právě Herodovo království bylo přiřazeno ke znamení Berana. I proto tedy mudrci objevili znamení nového vládce v Beranu a tak věděli, že Spasitel se narodí v Judeji. A Beran je tedy i slunečním vládcem Ježíšova horoskopu.


pokračování příští adventní neděli


***



Autor se v souvislosti se zázračnou betlémskou hvězdou zabývá i přesným datem Ježíšova narození. Každý v naší kultuře ví, že se Jeho narození slaví o půlnoci 25. prosince, většina (dle mého) ví, že původně se v těchto dnech slavil zimní slunovrat (jenže církev tomuto svátku potřebovala dát svůj význam, jak jsem psala už zde), někteří možná vědí (já to tedy nevěděla :-) ), že vůbec neexistuje rok 0 n. l. nebo rok 0 př. n. l., ale málokdo ví, že velký myslitel Klement z Alexandrie vyslovil ve 3. století teorii, že se Ježíš narodil na jaře (mezi druhou polovinou dubna a druhou polovinou května), přičemž nejpravděpodobnější datum Ježíšova narození je 17. dubna roku 6. př. Kr. Nevím, jestli dovedeme s určitostí dnes říci, jak to bylo, protože raná církev měla za důležitější oslavy Ježíšova ukřižování, vzkříšení nebo křestu. Proto bylo oficiální datum Ježíšových narozenin stanoveno až mnohem později, v polovině 4. století. A proto ty rozpory…

Pokud se ale zaměříme na Bibli a zároveň na historické události a dochované záznamy, pak najdeme mnoho nových spojitostí. V evangeliu podle Matouše se dočteme, že Ježíš se narodil za Herodovy vlády, a že Herodes zemřel až po Jeho narození (a poté, na základě pokynu anděla, se Josef s Marií a malým Ježíškem mohli vrátit z Egypta). V historických spisech se píše, že Herodes zemřel po zatmění Měsíce. To nastalo za onoho času roku 4. př. n. l., konkrétně na sklonku března nebo na začátku dubna (protože Herodes byl pohřben před svátkem pesach). Tato doba je tedy dle tohoto údaje nejzazším možným termínem narození Ježíše. Když nahlédneme do Lukášova evangelia, z pasáží uvádějících početí, narození a kázání Jana Křtitele a doplníme to údajem, že Ježíš započal své působení ve stáří přibližně třiceti let (tj. v období mezi sedmadvaceti a dvaatřiceti lety), dáme si do souvislosti, že se narodil v mezidobí let 6 př. n. l. a 2 n. l. Třetí vodítko je opět v Lukášově evangeliu, konkrétně v části o sčítání lidu („První majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.“). Tato událost je ale rozporuplná, protože podle historiků doba Quiriniovy správy spadá naprosto mimo období vlády krále Heroda. Navíc za Quirinia se nemuseli lidé zapisovat ve svém rodném městě. Jediné vysvětlení, ke kterému tedy docházíme, je v tom, že v evangeliu je chyba, je pravděpodobné, že se Ježíš narodil za spravování Sentia Saturnina. Já vím, není to podstatné, ale je to důležité pro poznání, že zkrátka ne vždycky je v Bibli pravda… A na závěr další sporná biblická událost – vraždění neviňátek. Zde pan Molnar zaujímá raději neutrální stanovisko, přestože je mu velmi divné, že by kronikář, který pečlivě zapisoval všechny, i zavrženíhodné, skutky Heroda, by toto opominul a kromě toho, Herodes přeci musel vnímat nebezpečí od dětí narozených v rozmezí několika dnů a nikoli let (děti do dvou let). Na základě výše uvedeného se datum Ježíšova narození stanovuje v rozmezí let 8-4 př. n. l., s největší pravděpodobností roku 6 př. n. l.

Nyní ale ke kapitole o řecké astrologii, která mi tuto vědu otevřela a přiblížila. Objasňují se v ní základní astrologické pojmy (planety, domy, jejich aspekty jako sextily, konjunkce, kvadranty a trigony) a zásady (povýšení, vládnoucí planety, kardinální body jako ascendent, střed nebe, descendent a hlubina nebe… ten druhý a poslední zní nádherně, ostatně i jejich latinské názvy – medium coeli a imum coeli…) a soustředí se především na ukazatele královského zrození. Ale vše rozebírat (z důvodu časových, prostorových a z úcty k práci autora) tu nebudu, spíše se zastavím u povah planet. Protože to mě nejvíce zaujalo. Jak vím, tak každý člověk má svého duchovního průvodce, každá rostlina a zvíře svou vílu, každý kámen, vodní tok, každý oblak svého bytostného opatrovatele. Ale právě tak i planeta, živá to součást stvoření, má svého vládce, mnohem většího, než obsáhne náš zrak. A každý vládce má určité poslání a vyzařování a dle něj se tedy do určité míry ovlivňuje osud každého člověka, jehož horoskop ta která planeta významněji provází. Zní to přímo pohádkově… nadpozemsky… nesmírně… Viďte? Ach, to jsem v duchu zabloudila někam daleko a vysoko… Dle královské disciplíny, jak je často řecká astrologie nazývána, planetám vládnou bozi řecké mytologie. Ráda bych citovala významného astrologa Vettia Valense: „Každá hvězda je vládkyní dle své povahy. Luna je určena jako vládkyně uvážlivosti, Slunce světla, Kronos (Saturn) nevědomí a nutnosti, Zeus (Jupiter) názoru a zejména úřadu a vůle, hvězda Áreova (Mars) činu a nesnází, hvězda Afroditina (Venuše) lásky a touhy a krásy, hvězda Hermova (Merkur) zákona a zvyku a věrnosti.“

Kapitola o astrologii je bohatá, velice poutavá a postrčila mě k tomu, abych do hlubin astrologie nahlédla i po dočtení knihy, protože tato věda je vše, jen ne plytká, jednoduchá a klamavá, jak se jí snaží srazit dnešní moderní šarlatáni říkající si astrologové.
Věděli jste, že většina astrologických domů spadá mezi prospěšné, že škodlivých je méně, tedy názor na osud je po staletí spíše optimistický?
Věděli jste, že do astrologické předpovědi se zahrnovala celá obloha nad obzorem i pod ním, tj. určité nebeské těleso nebo znamení nemuselo být vůbec v čase Ježíšova narození viditelné?
Věděli jste, že znaků královského narození je více, že hrají svou roli kromě více povýšených planet nebo optimálního uskupení planet v trigonu Berana i doprovodné, ochranné planety doprovázející v době narození Slunce nebo Lunu?
Věděli jste, že antičtí astrologové přiřkli královský a nanejvýš příznivý význam hvězdě (dnes planetě) Jupiter?


pokračování příští adventní neděli


***



Ano, klíčem k tajemství nebeských dějů oné, pro lidstvo výjimečné noci, je hvězda – planeta Jupiter. A pouze astrologové, vědoucí muži z východu znali toto tajemství, jen oni, ač přišli z dalekých zemí, si této události všimli, proto o hvězdě neměli ponětí ani lidé v Jeruzalémě, ba v celé Judeji, ani král Herodes. Jen tři mudrci objevili neuvěřitelně příznivá a požehnání přinášející znamení ohlašující narození Bohem zaslíbeného dítěte. V určitý den se takových astrologických úkazů sešlo hned několik. Došlo totiž k lunárnímu zákrytu Jupitera v Beranu (tedy velice pozitivní konjunkci), Slunce i Jupiter vládli svému trigonu (tedy byli v Beranu), zlověstné planety Mars a Saturn se nacházely v pozitivních podpůrných aspektech a konečně došlo k heliakickému východu Jupitera (tedy k vynoření planety ještě před východem slunce).

U heliakického východu Jupitera bych se ráda zastavila. Souvisí s ním totiž biblický popis chování betlémské hvězdy, který jistě každý zná, tedy, že hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo nemluvňátko. Tento popis je nade vší pochybnost popisem astrologickým. Začátek vlastně popisuje heliakický východ jitřní hvězdy, kterou tehdy byl Jupiter. Jak jsem zmínila, tento východ znamená vynoření planety před východem slunce, což znamená nesmírné posílení této planety, znovuzrození kosmické energie v době, kdy se dostala ze spalujícího žáru slunečního. Dále autor popisuje (a zde jsem teda hodně musela přemýšlet, abych tuto zdánlivě nemožnou zákonitost pochopila), jak došlo k sv. Matoušem popsanému chování hvězdy, která šla před mudrci a zastavila se. Jde totiž o kombinaci starověkého náhledu na směr otáčení oblohy, který je opačný od dnešního a astronomického jevu zvaného retrográdní pohyb. Tento jev nám ze Země přijde jako optický klam způsobený jinou rychlostí pohybu Země na své oběžné dráze, než jakou má jiná, vzdálenější planeta. Je to fascinující! Evangelista tedy popsal vánoční dění astrologickými a tehdy doslovnými výrazy, kterým jsme ale my, moderní lidé, dali význam prazvláštní hvězdy viděné všemi lidmi. Skutečně se astrologům a astronomům správně jevilo, že hvězda šla, ale na určitou dobu se zastavila.

Právě toto výjimečné a až neuvěřitelné množství příznivých a krále oznamujících aspektů ukazuje na královský horoskop. V našich podmínkách si totiž myslíme, že výjimečná konstelace je taková, která nastává jen vzácně. Ovšem vysoce příznivých dnů není málo. Jenže kombinace často oznamují narození významné osobnosti, ale ne přímo vládce. Nebo se sice objeví královské ukazatele, ale ne trvalého rázu (tedy například, že král svůj trůn ztratí a podobně). V den Ježíšova narození hvězdné nebe a vesmír sám tvořili nádherný soulad, nejen pro množství královských, ba božských a nesmrtelných znamení, ale zároveň i pro nepřítomnost zlověstných aspektů. Je tedy zcela pochopitelné, že mágové, „když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.“

Jaké je tedy datum narození Ježíše Krista? Tím výjimečným dnem, vesmírem a hvězdami milovaným, byl 17. duben 6. století př. n. l., tehdy byly splněny všechny podmínky, historické, astronomické, astrologické. Slunce, jak už jsem několikrát zmínila, se nacházelo v Beranu, čili Ježíš se narodil ve znamení Berana.

Hvězda betlémská skutečně existovala, nesla s sebou šťastné jupiterské poselství o narození nesmírně významné a božské osobnosti v říši Heroda Velikého. Od dávnověku lidi betlémská hvězda fascinovala, právě tak jako hloubka a posvátné ticho noční oblohy. Pokud však odložíte zažité představy, které jste s sebou nesli (např. že to byla kometa), a které lidé v průběhu staletí vypilovávali (např. zvláštní a všem viditelné chování hvězdy), aniž by je napadlo, že to mohlo být jinak, užasnete nad zázrakem, který se před dávnými lety udál. Před Ježíšem se vskutku sklonily i hvězdy ve vesmíru, respektive jejich bytostní vládci, ohlašujíce třem mudrcům a astrologům (a posléze nám ostatním) život a osud nám tolik potřebného Syna samotného Boha, který se na Zem vtělil z nedozírné božské říše.


23.12.2012