Domů - Úvahy a postřehy - Jiné

Když příroda varuje


Zde budu vkládat videa (případně odkazy ke článkům), které mě vedou k sebezpytování a úvahám nad působením mě samé i celého lidstva. Budiž to přirozenou druhou stranou jedné mince hlasu přírody, tu další, hladící, najdete v odkaze Když příroda kouzlí.



Propadliště v Louisianě


Slyšela-li jsem, že někdo zmizel nebo něco zmizelo v propadlišti dějin, nedovedla jsem si to přesně obrazit. Po zhlédnutí tohoto videa ano, takto vypadá a působí propadliště. Dlouho jsem něco tak hrůzně skutečného neviděla, ostatně, založila jsem kvůli tomu i tuto stránku. A nejen já jsem byla šokována, ale naprosto každý, komu jsem video pustila, sledoval požírání stromů s němou bázní v očích. Toto není dílo přírody, příroda a její zákony jen odpovídají na činnost člověka. Američané totiž v této oblasti masivně těžili sůl a zároveň se na dně jezera Peigneur prováděly ropné vrty. A právě vrtaři špatně vyměřili sondu, která pronikla do díry po těžení soli. Tím pádem se sůl začala rychle rozpouštět a voda se tam začala hrnout. Zároveň se k tomu přidal butan, který byl v barelech a solný dóm jimi byl natlakován. Butan dokonal katastrofu a bublajíc, vodní plochu neustále rozšiřuje, prohlubuje a pohlcuje vše, co mu přijde do cesty. Není, jak to zastavit, ba dokonce situaci ještě zhoršuje zemětřesení. Obyvatelé území jsou postupně evakuováni...





24.9.2013


***


Dějiny lidstva ve 2 minutách


Kolegyně mi dnes přeposlala toto video, při jehož sledování jsem měla husí kůži. Možná si budete říkat, proč jsem to dala do sekce "Když příroda varuje", ale vyčkejte do konce. I když jsou ve videu uvedeny pouze nové konflikty a nenašla jsem staré války jako např. křižácké výpravy či Napoleonova tažení, přesto je průřez historií hezky zpracován. Přeci jen, autor má právo zařadit vše dle svého uvážení a má můj respekt za to, jak působivý kaleidoskop podtržený podmanivou hudbou vytvořil. Moc mě potěšila část evoluční a také novodobé autority velkých ideí, jako byli Albert Einstein, John Fitzgerald Kennedy (v okouzlení z kusých informací o něm i z dokumentu o Kennedyových, který jsem viděla těsně před Vánoci, si o jeho osobnosti chci nějakou knihu půjčit v knihovně...), Martin Luther King nebo John Lennon. Toto video nám nastavuje zrcadlo našeho vývoje a směřování... Jak už jsem mnohokrát napsala, tato doba je výjimečná, a proto sem toto poselství jistojistě patří.





13.1.2014


***


Zkáza Pompejí


Známý mi poslal toto video, které mě přikovalo k zemi svou reálností, syrovostí a stručností. Není v něm řečeno ani slovo, přesto je výmluvnější víc než milion poučných slov. Město Pompeje (a také Herculaneum, Stabie a Oplontis) bylo během 24 hodin díky žhnoucímu sopečnému materiálu srovnáno se zemí, obrovská hora Vesuv se zhroutila a otevřel se v ní kráter, skoro všichni obyvatelé Pompejí a okolních obcí našli v sopečnému popelu a mračnu oxidu uhelnatého smrt. To se stalo dne 24. srpna roku 79 našeho letopočtu a i o mnoho staletí později toto děsivé kataklyzma lidstvo fascinuje. Mnou skutečně otřáslo toto video, zachycující právě těch osudových 24 hodin, které navždy změnily onu zemi. Když se na ty působivě prostříhané záběry dívám, prostupuje mnou bázeň před silou živlů, před kterými jsme my, lidé, naše obydlí a vše, na čem lpíme, absolutní nic. Přesto, když hlasu přírody nasloucháme, místo abychom se ho snažili překřičet, nás před nebezpečím může včas varovat. Je nejvyšší čas slétnout na zem a uvědomit si svoji malost a přesto tak velkou zodpovědnost ve stvoření, jehož jsme součástí. Připravte se na alarmující záběry, nestrkejte však před skutečností hlavu do písku jako pštrosi...

Dnes, 6. prosince, se mi zdál sen, který mnou otřásl, na osobní, soukromé rovině a na vlastní kůži. Ve snu jsem prožila nezměrný smutek a velikou bolest. Říkám si, jestli mé prožití nesouvisí i s tímto videem, které jsem viděla den předtím, v pátek. Zdálo se mi, že můj tatínek zničehonic dostal vysoké horečky a museli jej převézt do nemocnice. Okamžitě jsem jela za ním a překvapilo mě, jak je to stále ten můj táta. Se stejným smyslem pro humor, se stejnými názory, se stejným úsměvem. Nevypadal, že trpí vysokými teplotami. Ukázala jsem mu svoje fotografie (vypadala jsem tak o deset, dvacet let starší, byla jsem na nich v borůvčí, byla jsem borůvkami i trochu zamazaná ve tváři, smála jsem se a ve vlasech jsem měla vetknuté květy) a tatínek mi řekl, jak mě má rád, a že jsem jeho princezna. Žel mi tohle řekl už naposledy :´-(. Přišel doktor, změřil mu teplotu, a když si teploměr zase bral, tatínek už nežil. Cítila jsem strašnou tíseň na solaru, hrozně jsem plakala, až jsem se z toho v sedm hodin ráno probudila. Muž říkal, že jsem ho svým pláčem také probudila, slzy mi tekly stále a cítila jsem zoufalství... Vše je pomíjivé, nikdo nám nepatří, o milované můžete přijít z hodiny na hodinu... Jak jen jsme malí vůči Otci. Zamilovanosti. Přírodě a živlům. Dětské nevinnosti. Smrti.





6.12.2014