Domů - Úvahy a postřehy - O lidech

Křivda páchaná na „neposlušných“

Toto je první a nejspíš i poslední článek o politice naší země, protože včera dopadla poslední kapka do mého poháru vůle zajímat se cíleně o politické dění. Jak všichni víme, jsme v předvolebním období. Sama jsem roky nevolila, protože „nebylo koho“. Nyní jsem procitla, protože přeci mám možnost volit stranu menší, která se sice ke slovu nedostane, ale učinit to přinejmenším coby vzdor těm, kteří stojí v čele. Protože jak známo, hlasy těch, kteří nepřijdou k volbám, tak jako tak propadnou ve prospěch vítězných stran. Tedy ti, kteří ze zásady volit nejdou, přispějí těm, proti kterým takto bojují. A to se mi přestává líbit, protože ti na velitelském můstku žijí částečně právě z lenosti lidí. Žijí také ze strachu a z nenávisti, kdy lidé nadávají na současnou situaci, ale volí stále ty samé nebo právě nepřijdou k volbám vůbec. Takto se ale nic nezmění, stejní u kormidla budou loď se zadostiučiněním vést stále tím stejným směrem, jako tomu bylo celá ta léta.

Včera jsem se však během povídání v kruhu rodinném jen tak mezi řečí dozvěděla, že sice mohu dát hlas malé straně, ale ten, pokud celkový počet hlasů nedosáhne určitého procenta, se také stává neplatným a propadá ve prospěch jedné z vítězných stran. Velice, velice jsem se rozčílila, rozkřikla jsem se, že tedy k volbám nepůjdu, když se děje tohle, protože to prostě nemá cenu! Když vše nahrává velkým mocipánům! Nechtěla jsem věřit vlastním uším, co se tu tak beztrestně děje. Když se tlukot mého srdce zklidnil, začala jsem to trochu zkoumat a došla jsem k závěru, že přesto volit půjdu. Už proto, abych dala najevo, že se současnými partajemi, jež se drží u moci, z celého srdce nesouhlasím, a že nejsem ovce, která je bude poslušně volit (případně nevolit vůbec) jako zbytek stáda. Totiž úvaha, že když „není koho volit“, tak se zvolí menší zlo, nic nemění na tom, že to zlo stále zůstává. A protože toto je činem zbabělosti a lenosti, národ sklízí ty samé plody, vládnou nám slaboši a příživníci.

Je znát, že nejenže politici žijí ze strachu, ale samozřejmě i oni jsou strachem ovládáni. Jen proto platí takovýto zákon o propadnutí hlasů menším stranám, který je nespravedlivý, který dává jasně najevo, že už samotná svoboda je v této zemi velmi pokřivena a zdupána. Kam jsme to jen dospěli, když je tu léta uzákoněna taková krádež, podvod a křivda na lidech, kteří volí podle svého srdce! Politici se totiž těchto lidí bojí a dělají vše pro to, aby se pokud možno nikdy ke slovu nedostali. Ke slovu se naopak s překvapivou snadností dostává lež, pokrytectví a zášť. A nedělejme si iluze, jací jsou politici u moci, takový je národ. A národ pochopitelně dostává jen to, co si zaslouží… Promněte si oči a pohlédněte na předvolební kampaně, v nich přeci hlavní roli hraje právě lež a zášť vůči druhým. A toto si lidé dobrovolně volí! Je to čím dál zřetelnější, a přesto to skutečně vidí jen ten, kdo chce. Podvody se tolerují nejen v politice, ale i v obchodě (třeba to, že Evropskou unií vnucené „úsporné“ žárovky jsou ve skutečnosti ekonomicky nevýhodné a mnohem více přírodu zatěžující než ty staré dobré běžné), na pracovištích (budeš dostávat méně za stejnou práci, pokud to nepodepíšeš, něco na Tebe najdeme a končíš, což Ty ze strachu jistě neuděláš, viď?), ve vztazích (intriky, pomluvy a všeobecně platné domněnky, že být zadaný není nemoc, že nevěra vztah jen utuží)… Je to propojené víc, než si myslíte a jen člověk bdělý a v srdci pevný to pozná. I když spíše z vyprávění než z vlastních zkušeností, protože on sám se na rohlíkem opít nenechá.

Lidé českých zemí, jděte k volbám, volte jen podle svého svědomí, protože zodpovědnost za budoucnost naší země máte ve svých rukou. Máte v rukou i velkou moc… politici vám mají naslouchat a respektovat vás, a ne se vám vysmívat do očí jako doposud! Přestaňte se politiků konečně bát, přestaňte se zároveň bát sami sebe, vzchopte se a vystupte z vlastního stínu. Dokažte ne slovy, nýbrž činy svou nespokojenost se současnou situací! Když ne vy, tak kdo jiný?


2.9.2009


***


Jela jsem z práce k volbám, rozhodnutá vyhlásit občanskou neposlušnost a vhodit do volební urny prázdnou obálku. Dívala jsem se na spěchající lidi, na ucpané ulice, na zataženou oblohu. K volbám jsem nešla… Ano, dle mých výše uvedených slov jsem zbabělec. Co naplat. Jela jsem raději k milovanému člověku než do studené volební místnosti. Tyto volby už nemohou zastavit běh událostí v naší kdysi tak hrdé zemi. Nesvěřila jsem se s konkrétními vnitřními prožitky nikomu a neudělám to tedy ani zde. Vize však samočinně vyvstávaly i v sobotu, důsledkem byly mdloby, doma slzavé zhroucení a jen kratičký spánek v noci ze soboty na neděli. Velmi bolestné bylo pomyšlení na všechny spravedlivé lidi a na nevinné děti. Za ty jsem se modlila. V každém případě je mi jedno, jak tyto volby skončily, srdečně jedno. Možnost skutečně něco zvrátit jsme měli před lety při referendu o vstupu do EU. A to, žel, dopadlo, jak dopadlo.


Bedřich Smetana - Vltava (Má Vlast)


2.6.2010


***


„V této zemi probíhá proces k zotročení každého muže, ženy i dítěte. Ještě než opustím tento vysoký a vznešený úřad, mám v úmyslu toto spiknutí odhalit.“

John Fitzgerald Kennedy, 7 dní před jeho zavražděním



(Z toho úplně mrazí… nepohodlní jsou likvidováni.)


11.5.2013