Domů - Úvahy a postřehy - O lidech

Svoboda neboli otroctví


Pro začátek tu uvedu pár řádek z Facebooku o osudu slepic pocházejících z klecového chovu:

V těsných klecových chovech u nás je téměř 6 milionů slepiček. Jsou zde 16 měsíců zavřené jako stroje na vajíčka. Musí jen snášet a snášet. Jak trochu poleví, jsou za „odměnu“ poslány na jatka a zpracovány do konzerv. Přitom by mohly žít ještě řadu let…

Říkáte si asi: „Chudinky slepičky, takhle trpět! My lidé jsme hrozní, tohle dopustit. Měli bychom se stydět. Sami si svobodně žijeme jako páni a slepice, které jsou tak užitečné, nutíme žít v takových příšerných podmínkách. Jak bych jim mohl(a) pomoci???“

A víte, že dojímavé zamyšlení nad živořením milionů slepic je výstižným popisem Matrixu, ve kterém živoříte, organizovaně bloudíte a otročíte vy, lidé? A ještě si přisadím, neboť jste na tom hůř než ty slepičky. Otroctví vaše i tohoto světa s velkým nadšením posilujete a zvelebujete. Matrix neutvořil nikdo cizí, nikdo zvenčí. Skutečnost jste opustili a snový svět jste si vytvořili sami tím, že rozlišujete na dobré a špatné, na lásku a nenávist, na krásné a ošklivé, na pravdu a lež, na vyšší a nižší, na zdraví a nemoc, na Boha a pokušitele… Egu je příjemnější vždy to první, takže si to vybere. Nepřejete si přeci být nemocní, oškliví, chudí, špatní a zavržení, že? Ego si vždy vybere to „správné“, to „nesprávné“ v něm vyvolá odpor. Vybere si. A tím se to rozjíždí.

Vše to jsou totiž jen návnady k tomu, abyste dále prožívali sen, abyste se přimknuli k iluzi. Celý tento svět je iluze. A protože na této malosti lpíte, protože stále sníte, pak tomuto snu stále otročíte a dle něj si vytváříte svá přání, představy, touhy, záměry a tedy další a další utrpení. Otroci tomu říkají svobodná vůle či právo svobodné volby. Ve snu nemůžete poznat, že je to sen. Že žijete ve lži převlečené za pravdu. Až probuzený zjistí, v jakém utrpení žil, jaké na Zemi dosud slepě šířil a v jakém stále žijí další lidé. Nikomu z nich však nemůže poradit ani pomoci. Jen s nekonečným soucitem hledí na jejich těsné klece, pozoruje, jak sem snášejí zárodky dalších otroků, pozoruje bližní, kteří jsou sluhy - stroji vlastní rozdělenosti, vědění, strachu, připoutanosti. Vzdává se světa s jeho hrami ve stylu cukr a bič, opouští vidinu odměny i hrozbu trestu. A tiše žasne, že lidé odsuzují vězení slepic.

Pro tentokrát to stačí.






19.1.2015


***



Tedy, kdybyste věděli, jak mně se poslední dobou nechce nic psát! Přitom mám rozděláno několik článků, v hlavě se mi rodí náměty a nápady, mám sdílet jeden výlet, mám rozkreslený obrázek, takže to není nedostatek inspirace, ale zkrátka nechuť ke všemu. Snad se to dá omluvit jarní únavou. Ale co, než se do něčeho nutit, to radši nic. Kromě toho doma je stále co dělat, musím (kromě jiného) přesadit spoustu květin, což mi dělá velikou radost, a práci s milovanými květinami dávám rozhodně přednost před tvořivou prací na počítači. Takže fotoreportáž z výletu je v pořadí, brzy se chystáme za přáteli do Brna, a tedy budou i fotky z poznávání jižní Moravy. Něco mi říká, že letos opět poznáme mnoho pro nás nových koutů naší země, takže tuto přestávku beru i jako poslední možnost nicnedělání před převážně aktivním odpočinkem.

To mi připomíná jednu internetovou diskuzi, do které jsem přispěla. Týkala se homeopatie, kteréžto alternativní metodě osobně naprosto nedůvěřuji, a kterou její zastánci hájili důkazy např. o účinnosti ochrany proti klíšťatům. Že dřív měli za sezónu třeba padesát klíšťat a loni za celé léto, kdy brali homeopatický lék, pouze tři. Jedna paní coby přesvědčivý argument vyslovila myšlenku, že klíšťat kolísavě přibývá. A to je ono. Právě paní umístila návnadu, na kterou, když se lidé chytnou, pak začnou přemýšlet o množství klíšťat, začnou se jich bát, investovat do ochrany před nimi, nechat se očkovat a především se na dlouhé roky až věky stanou otroky. Přesně takto si ego a bytosti na něm přežívající zajišťují život věčný v samsáře. Kdo se nechává ovládnout takovými směšnými řečmi o nepřátelích v přírodě (či tisícery jinými prostředky), ten není svobodný. Na poznámku ohledně neustálého kolísavého nárůstu počtu klíšťat a tedy správnosti homeopatické prevence jsem podotkla, že především kolísavě přibývá lidí, kteří se klíšťat bojí. Má osobní zkušenost je, že nemusím vydávat horentní sumy ani za homeopatika ani za repelenty, a přesto několik posledních let odstraňuji maximálně dvě klíšťata za sezónu. A že se vysokou travou na našich trampech něco nachodíme :-).

Ať nazveme jakkoli to, co má za úkol ovládat naší svobodnou podstatu, a ať se to klidně snažíme hledat někde vně :-), pak to „něco“ o nás ví naprosto vše. Tuto sílu upevňujete svými emocemi (ať pozitivními či negativními), tím, že něco chcete či nechcete (obojí je stejná slepost), tím, že něco víte, tím, co rozdělujete (a podle toho to ve vás vzbudí přitažlivost a chtění či odpor a nechtění), vším, čím se necháváte ovládat. A nechává se ovládat naprosto každý, jen těch okovů je mnoho druhů (výše zmíněná klíšťata jsou jen položka v pořadníku nazvaném "Strach"). Vše toto může být a bude použito proti vám. Osobně se mi dělá mdlo, když si uvědomím, že svým otroctvím se nejen vnitřně oslabuji, ale především, že archontům dobrovolně prozrazuji, jak a čím budu moci být kdykoli příště ovládnuta.

Na něco jsem ale kápla a možná i přišla na ten princip a tedy na řešení. Pokud je to skutečný vhled, pak vám tu časem napíšu, čím svůj potenciál můžete odemknout, místo abyste jej házeli všanc do černé díry, která se tím víc zesiluje a tedy o to déle musíte trpět. Je třeba mít však na vědomí, že to není nějaká cesta k lepším a světlejším zítřkům, že to není nějaký závod s odměnou pro vítěze. Nic víc než prozření se člověku nedostane. Nic více, nic méně.


14.4.2015