Domů - Střípky z mého života - Fotky

Krásy Šumavy - Vimpersko

V srpnu 2009 jsem se vrátila do nejprůzračnější oblasti naší země, na Šumavu. Ta je také nazývána plícemi Evropy. Bydleli jsme v útulném hotelíku v Kubově Huti, jež je obcí s nejvýše položenou železniční stanicí v českých zemích – 995 m n.m. Na týden tam strávený vzpomínám s láskou a radostí, tamější prožitky mi přijdou jako dar od srdíčka. A co se týče vrtkavého počasí, déšť – a k tomu jen krátký – nás na cestách zastihl jen jednou, jinak začalo pršet, zrovna když jsme se vrátili pod střechu, nebo v noci. Pan domácí žasl, že to počasí máme snad objednané :-). V krátkosti popíšu něco málo z jednotlivých dnů a z těch desítek nachozených kilometrů…



Sobota 8.8.2009

Když jsme motoráčkem opisovali oblouk okolo Vimperku, vzedmul se ve mně silný cit, protože na mě přenádherné panorama horského města působilo snad více, než výhled na Pražský hrad. A jak jsme projížděli šumavskými lesy, připadalo mi, jako bych se vracela domů.

Neděle 9.8.2009

Výlet k Plešnému jezeru – k nejromantičtějšímu jezeru Šumavy. Nejprve jsme se v údolí nečekaně potěšili ze stařičké parní lokomotivy, která prý vyjíždí jen vzácně… její kouzlo dýchlo na všechny, kdo na nádraží byli. K samotnému horskému jezeru vede nejen názvem půvabná Jezerní stezka, kterou se na jaře valí voda z tajícího sněhu… Cestou jsem nakrmila chlebem mravenečky na mraveništích, sami jsme se nasytili jahodami, malinami a borůvkami a hlavně pohledem na čistou přírodu všude kolem.

Pondělí 10.8.2009

Cestou jako malovanou jsme se ubrali za pramenem řeky Volyňky. Nedaleko nad Kubovou Hutí jsme našli Markétinu studánku (nechápu, proč toto kouzelné místo není uvedeno na mapě!) a přiznávám, že mě osvěžila nejsladší vodou, jakou jsem snad kdy pila. Od ní vede cesta loučkami a lesy, na jejímž okraji se červenají maliny a lesní jahody, a že jich tam je opravdu požehnaně. Místo v hlubokém lese pod Světlou horou, kde pramení Volyňka, na mě dýchlo svou posvátností, čistotou a životem. Okolo pramene vyrůstá velké množství mladých rostlinek a místo je jistě chrámem přírodních bytostí…

Úterý 11.8.2009

Vyrazili jsme do malebného Vimperka a opět nás čekalo velké překvapení. Tamější hrad (vím, je přestavěný na renesanční zámek, ale pro mě zůstává hradem…) je totiž po mnoha letech zpřístupněn (dříve zde bylo jen muzeum), a to jen nakrátko. Před měsícem (!) v dosud uzavřených částech objevili staré renesanční malby na stěnách a skryté, malované stropy. Hrad bude od příštího roku na několik let opět nepřístupný… Rádi by stihli magickou posloupnost letopočtů. Hrad byl vystavěn v roce 1260, renesančně přestavěn roku 1620 a chtěli by odhalit jeho novou tvář v roce 2016. No, uvidíme, zda to archeologové stihnou… Odtud jsme navštívili prý také magickou křížovou cestu za nemocnicí. Původně jsme chtěli zajet i do Hoštic :-), byla jsem tam před několika lety, ale prý to tam už hodně upadlo. Každopádně na dovolenou jsme přes tuto vísku jeli a mohu vás uklidnit, vláček motoráček ve stanici zastavil a nikdo nemusel vyskakovat za jízdy :-)).

Středa 12.8.2009

Dnešek jsme zasvětili Boubínskému pralesu. Nejprve hodně strmé stoupání z Kubovy Hutě k rozhledně na vrcholu Boubína. A odtamtud lesní cestou na druhé straně hory, kde se nachází zmíněný prales. Při putování mě přiletěla pozdravit babočka paví oko, usedla mi na paži, hladila svými křídly a poté se motýl opět vznesl do vzduchu. Chráněný Boubínský prales i jezírko patří k nejnádhernějším skvostům české přírody.

Čtvrtek 13.8.2009

Cílem čtvrtečního putování byl Mářský vrch, pojmenovaný po vesnici Svatá Máří na jeho úpatí. Před dlouhou cestou nás posílila lipová alej tvořená památnými národními stromy. Cesta na Mářský vrch vede přes půvabný březový hájek, kde to víly a elfové neskutečně zvelebili a cítila jsem se tam jako v sedmém nebi. Na vrcholu je vystavěna křížová cesta se zajímavými obrazy a kromě rozhledny je tam také kaplička, která na mě působila velice čistě. A ještě jedna zajímavost: přes Mářský vrch, stejně jako přes Kubovu Huť, vede tzv. Keltská stezka… a jsou to opravdu nezapomenutelné cesty přes posvátná místa.

Pátek 14.8.2009

Další naše kroky směřovaly ke kapli u Dobré Vody, kde je vystaven skvostný obraz zářící žlutobílým světlem. Odtamtud jsme šli na zříceninu Hus, kterýžto výlet se řadí k nejdobrodružnějším zážitkům dosavadního života. Vede k němu velmi obtížně schůdná lesní cesta (váhám, zda se to vůbec dá nazvat cestou :-) ) po příkrých svazích, přičemž po jedné straně je sráz s divokou řekou. Navíc valnou část slézáte a zachytáváte se kořenů a kamenů, přičemž fakt, že po dopoledním dešti byly kluzké, nám situaci jen ztížilo. Jako jsem jinde obdivovala práci bytostí Přírody, tak nyní jsem jen prosila svého průvodce, aby mě chránil. Večer jsme nevnímali únavu a jen jsme děkovali za přežití… S odstupem času si jen s úsměvem říkám, že jak jsem rozhlašovala, že vyrážím do divokých šumavských hvozdů, tak poslední den se mi to splnilo do puntíku. V hrádku měli útočiště pravděpodobně zbojníci a vybrali si opravdu nepřístupné, ovšem krásné místo… Nedaleko se nachází několik podzemních jeskyní, některé jsou i zatopené, ovšem moc dobře jsem se u nich necítila.

Sobota 15.8.2009

Ráno jsme se vydali na cestu k domovu, škoda, že by fotoaparát nezachytil věrně obraz trávníku u nádraží, na kterém se jako démanty blyštily krůpěje ranní rosy. Bylo to dojemné rozloučení se Šumavou a s bytostmi, které se o ni láskyplně starají.




Vstupní brána do Šumavy - město Vimperk.


Čestné místo pro milé kamarády kameny...

















"Kamenné moře" na Mářském vrchu.









... květiny...














... a stromy


Pod Plešným jezerem - strom jakoby s křídly.



Ten, kdo slepě koně bodá do slabin,
sotva povšimne si prvních jeřabin...



Touto fotografií začíná boubínská série.






Jeden z mně nejmilejších šumavských obrázků s hrou světla a zeleně.



Objímající se stromy...






Tato i následující fotografie je ze staré lipové aleje u Bohumilic.






Divukrásný březový hájek Mářského vrchu.



V tomto zákoutí jsem poprvé v životě spatřila elfa.



Něco z království paní Vody


Plešné jezero






Doma jsem užasla, že fotka Markétiny studánky vyšla ve fialkových odstínech...



Pramen řeky Volyňky.



... a ještě jedna fotka.



Boubínské jezírko



Řeka Blanice.



Zvířata volně žijící i domácí








A už je jasné, kdo zvonil u vimperské křížové cesty :-)...












Vtipná momentka :-)...






Momentka, tentokrát romantická...



Hezké české ovečky.



Výhledy do šumavské krajiny


Od Plešného jezera.



Když se sladí krajina zemská i nebeská...



Z hradního okna.



Vím, to pravé kouzlo necítíte, tento výhled se musí jen prožít.



Z Boubína... škoda, že široké varhany slunečních paprsků nejsou na fotce tak znát.



Ještě jedna z boubínské rozhledny.






Výhled z Mářského vrchu.






Díla lidských rukou


Kousek z nejkrásnější železniční stanice.



Co vyrobily děti...



Mašinka...






Hrad ve Vimperku.









Jedna z objevených starodávných maleb.



A ještě dvě fotky renesančních stropů.






Křížová cesta ve Vimperku.









Vimperské náměstí.



Rozhledna na Boubíně.



Křížová cesta na Mářském vrchu.



A i s vyhlídkou a kaplí...



Prostá a o to krásnější výzdoba na podlaze kapličky.



Obraz Sv. Václava.



Roubenka v Trhoníně.



Obraz v kapli Dobrá Voda.



A ještě gobelín...



Zřícenina hrádku Hus.



Cesty, stezičky a lávky :-)


Jezerní stezka.



Na vrcholu Boubína.









A lesní jahůdky jako sladká tečka na konec







16.8.2009