Domů - Střípky z mého života - Fotky

Český Krumlov a jižní Čechy

Letošní „klasická“ dovolená se odehrávala počátkem srpna v jižních Čechách, a to v termínu od 11. do 17. srpna 2012. Ubytovaní jsme byli v Českém Krumlově, ale samozřejmě jsme nezůstali jen u něj. Prakticky každý den jsme i díky víc než příznivému počasí podnikali výlety za dalšími půvaby tohoto kraje, který mi je tolik blízký…Když to vezmu popořadě, tak jsme navštívili vrch a rozhlednu Kleť, přírodní zajímavost Terčino údolí, zříceninu hradu Dívčí Kámen, klášter Zlatá Koruna, hrad Rožmberk, město a zámek Třeboň, rybník Svět. Protože nechci při vypravování zážitků z dovolené „jet“ podle jedné šablony, tak letos to bude jiné než v letech předchozích, nepodám to formou každodenních zápisků, ale zaznamenám zážitky a pamětihodnosti, které se v mém srdci zabydlely stáleji.



Divukrásné, středověké a laskavé město

Ano, mluvím o Českém Krumlově, které bylo po celých sedm dní naším domovem. Měli jsme štěstí, protože jsme bydleli v samotném srdci tohoto světově známého města, v hotýlku na Zámeckých schodech. Běžně nezažijete romantické vyzvánění zvonu každou čtvrthodinu a tklivé tóny pouličních umělců nesoucí se až do vašich oken. Samozřejmě k nám ale doléhal i turistický ruch, byť ráno a v noci, kdy jsme pobývali na pokoji, byl slabší… Leč na to jsme zvyklí i z Prahy, takže nic nového… jen jsme si neodpočinuli tak, jak by tomu bylo někde na samotě. Každopádně jsem moc ráda, že jsme bydleli právě v Krumlově, protože jen tak jsme mohli s městem tak krásně splynout a poznat jeho duši. Víc o jeho krásách prozradí fotky, já tu sdělím pár perliček. Hned první den při procházce městem jsem např. zjistila, že se v galerii Egon Schiele Art Centrum koná výstava díla karikaturisty Geralda Scarfeho, který se podílel na filmu, albu i videoklipech The Wall od Pink Floyd. Reportáž o konání této význačné výstavy jsem viděla v televizi a velmi mě zaujala, ale pak jsem na ni pozapomněla. No a prostě jsem byla ve správnou dobu na správném místě :-). Později jsme samozřejmě do galerie zavítali a musím přiznat, že pan Scarfe je velmi, velmi odvážný a nebere si servítky ohledně politické situace. Pohlednici s pinkfloydovským výjevem, kdy jsou děti krutě rozemílány a stává se z nich systémem snadno ovládnutelná masa, jsem si koupila jako výchovnou a odstrašující pomůcku do budoucna, jako varování před trapnou společností a jejími metodami. Zažila jsem si na vlastní kůži odporné chování učitelů a díky nim i spolužáků, tudíž si mohu taky zakřičet: „Nepotřebujeme žádné vzdělání! Nepotřebujeme žádnou kontrolu myšlení! Už nikdy víc temný sarkasmus ve třídách! Učitelé, nechte děti být!!!“





Na Českém Krumlově mě fascinuje, že na každičkém kroku najdete něco krásného a stále děkujete, že se městu vyhnula industrializace. Město je zapsáno na seznam UNESCO, touto poctou se může chlubit ještě Praha. Nicméně srovnávat Český Krumlov a Prahu, je jako srovnávat nebe a dudy. Například tím, že jihočeské město se nenechalo zaplavit hrůznými suvenýry a kýči bůhvíodkud, ale všude si můžete koupit místní a českýma rukama vyráběné dárky a drobnosti. Nálada lidí je v Krumlově je mnohem přívětivější a uvolněnější než v Praze. Historické centrum je skutečně malé jak dlaň, ale přesto bohatší a romantičtější než pražské. Zdá se, že jsem vůči svému rodnému městu neskutečně zaujatá, ale za a jsem, protože si všímám už několik let jeho úpadku a lůzy, co se tu množí a migruje sem, za b je nespravedlivé srovnávat klenot historie i současnosti s městem, které víceméně jen těží ze statutu hlavního města a za c každý trochu citlivější musí, prostě musí vnímat propastný rozdíl v atmosféře obou měst, z nichž jedna je vlídná a povznášející ve dne i v noci a druhá je, zvláště ve dne, uspěchaná, tísnivá a šedivá. V Krumlově jsme si vychutnali jak odpočinek v tamní zeleni i v blízkosti starobylých zdiv, tak i pohostinnost v restauracích (vřele, vřele doporučuji u řeky se nacházející vegetariánskou restauraci Laibon, majitel je věčně usměvavý a neskutečně jsme si já a on energeticky sedli, neustále jsme spolu vtipkovali, zkrátka, ohromila mě jeho hřejivá lidskost, jo a mimochodem, výborně tam vaří :-) ) a v barech (zde zmíním Apotheka Café-Bar nacházející se přímo u brány krumlovského zámku, milá a znalá obsluha, nesmírně útulné prostředí, hezká hudba a samozřejmě lahodné a krásně nazdobené nápoje).


Vstupní brána do Českého Krumlova



...a už jsme uvnitř, pohled na středověkou bránu z druhé strany...



Výhled na Krumlov poprvé...



... podruhé...



... a potřetí, tentokrát ze zámecké věže



kostel sv. Víta



Výzdoba chrámu a krásná klenba.



oltář Panny Marie



... psst, v kostele byl zákaz focení, ale tyto obrázky jsme ukořistili...



pohled na kostel od Vltavy



altán a park






Tento košíček s květinami se mi moc líbil.



I tohle potkáte v Krumlově... Romantické schody, pergolu a protizánětlivou zachránkyni, léčivou lichořeřišnici.



Některé z mnoha krámků s českými rukodělnými výrobky.












Výstava Geralda Scarfeho.



Veleznámý drsně pravdivý motiv z The Wall.



Romantická ulička.



Známý plášťový most.



Foto z plášťového mostu... nešlo odolat.









Vltava a vodáci.



Český Krumlov zahalila noc.




Českokrumlovský zámek


A nocí začnu i tuto sérii.



Zdobení zámku.



Z nádvoří s kašnou.



Další nádvoří.



Nikdo tu není, protože už byl večer, přes den tam bylo neskutečně lidu.






Nádvoří z výšky zámecké věže.



Medvědí příkop



Zámecké zahrady...



fontána









Zahrady v plném květu.







Štíty na domech Českého Krumlova... co dům, to jedinečnost a bylo by škoda to nezvěčnit, že?


známý motiv Pražského Jezulátka



Tolik symbolů zaslíbení:
Žena - dívka v oblacích, oděná sluncem, měsíc pod nohama, hvězdná koruna....
Holubice slétající z nebes... anděl držící bílou lilii...



znak Českého Krumlova na podkladu sgrafitové výzdoby



další biblický motiv



znak Zemí Koruny české a českokrumlovský znak



zajímavost - rožmberská pětilistá růže a spirála coby symbol vesmíru



mužský princip - rytíř




Poetika v hloubi lesů

To máte tak. Když s lidmi probírám, kam se o dovolené či trampu chystáme, tak moje mamka, coby rozená cestovatelka, mi takřka ke každému cíli říká, jestli to stojí za to nebo ne. A už několikrát se stalo, že to, co dle jejího mínění není ono, se nám ukáže ve skvostných barvách a naopak. Ale nezlobím se na ni samozřejmě, prostě co člověk, to názor. Ale prostě se nemohu pokaždé spolehnout na její vkus. No a tento úkaz se udál i letos. Prý zřícenina hradu Dívčí Kámen nic moc, zato klášter Zlatá Koruna, kam jsem se hrozně těšila (i kvůli tomu, že se tam natáčela část mého nejoblíbenějšího českého filmu Jízda), má v sobě hodně kouzla. Dopadlo to tedy tak, že z Dívčího Kamene jsme byli, ano, nebojím se toho slova :-), unešení. Zato klášter Zlatá Koruna na mě působil jako spousta starých, těžkých zdí. Snad jen chrám dýchal vzdušněji, ale to je všechno. Bylo to i vinou průvodce, jehož výklad nás unavoval a od něhož jsme se nedozvěděli nic zajímavého. Ale možná jsem proti Zlaté Koruně byla prostě zaujatá. Obě pamětihodnosti jsme stihli za jeden den, nejprve jsme tedy zavítali na Dívčí Kámen. Předešlou noc pršelo, takže někdy okolo desáté hodiny, kdy jsme kráčeli Blanským lesem, resp. přírodní rezervací Holubovské hadce, se na mechovém a travním podrostu třpytily démanty vodních kapek, až oči přecházely. Po pravé straně stezky zase protékal Kremežský potok, všude voněl les a svěží, zde ještě ranní vzduch. Už tamější krajina nám naznačovala, jaká krása nás čeká v cíli. Kdo miluje čistou přírodu, rozhodně by se tam měl někdy podívat. A najednou jsme došli k zatáčce, za kterou se tyčila zřícenina Dívčího Kamene. Už za pokladnou nás přivítaly kozy a kůzlátka, která tam bez problémů chodí po ochozech a pochutnávají si na větvích a trávě. Když jsme vešli do prostoru zříceniny a objaly nás hradby, připadalo mi, jako kdybych se ocitla v jiném, dávném světě. Místo dýchá starodávnou, keltskou atmosférou, jako by vše vyprávělo příběhy, jako by každičký kámen povídal, je mi tam neskutečně milo. Ale nic netrvá věčně, musíme se s Dívčím Kamenem rozloučit a vydat se ke keltskému oppidu Třísov, vzdáleném necelý kilometr. Kousek od něj se tyčí 650 let (!) stará lípa, i pod ní nám je hezky. Potkáváme i další zajímavosti, ale to už jsme pryč z pohádkového lesa skrývající Dívčí Kámen, proto už dál nechám mluvit fotky…


Mikrokosmos



Makrokosmos



Další záběr z tajuplných Holubovských hadců v Blanském lese.



Není co dodat... Snad jen... Je to tak.



kozenky na Dívčím Kameni



A měly pro strach uděláno... lezly i na ochozy :-).



Proč Dívčí Kámen?
Proč se Dívčí Kámen jmenuje Dívčí Kámen? Faktem je, že jméno je pravděpodobně starší než hrad sám, protože se objevuje již v zakládací listině hradu. Ke vzniku tohoto jména se váže několik pověstí, z nichž vám prozradíme tu nejhezčí:
Žil kdysi švarný mladík, který se velmi rád proháněl po lesích na svém koni, lovil zvěř nebo se jen radoval z krásy místní přírody. Na svých toulkách častokrát zavítal k Vltavě, aby dal koni napít a sám se osvěžil v jejích vlnách. Jednoho dne spatřil na břehu řeky krásnou dívku. Chvíli se na ni z úkrytu díval a pak nepozorován odjel. Na to místo se však vracel stále častěji a téměř pokaždé dívku viděl. Zamiloval se do ní a jednoho dne ji požádal, aby se stala jeho ženou. Věřme, že to nebyla jen ženská vychytralost, když dívka odpověděla: „Stanu se tvojí ženou, avšak jen s tou podmínkou, že spolu budeme žít v sídle vystaveném na skále, pod kterou tak ráda chodím.“ A snad to nebylo jen z mužské ješitnosti, že se mladík rozhodl vystavět na skále velký hrad a nazval ho Dívčí Kámen na počest své budoucí ženy.
Kdybychom věřili pověstem, mohl by tím mladíkem být Jošt z Rožmberka, jeden ze zakladatelů hradu Dívčí Kámen.

Zdroj: tištěný průvodce hradem


zřícenina Dívčí Kámen






výzdoba jeviště



V prostoru hradeb je krásné a tak snadné vzhlédnout k nebesům...



stále nová a nová zákoutí






Keltské město (oppidum) Třísov
Starověká Evropa byla, mimo antické národy ve Středomoří, obývaná Kelty v západní a střední Evropě a s nimi sousedícími Germány a Slovany na severu a východě. Kulturní a mocenský kontakt a střet s Římskou říší ovlivňoval významně keltskou společnost. Ta dosáhla vysoké úrovně v sociálním rozvrstvení, hospodářství, kultuře i obchodu (zpracování kovu vč. zlata, mincovnictví, výroba skla, látek, keramiky, mouky, rozvoj zemědělství a další).
Keltská společnost byla hluboce prostoupena náboženským cítěním a byla v těsném sepětí s přírodou. Velké úctě se těšili druidové, kteří tvořili duchovní elitu a byli nejenom kněžími, ale i soudci, lékaři, astronomy, učiteli a vychovateli. Keltové věřili v nesmrtelnost duše – život je věčný – a v jedinou universální moc, z níž vychází vše.
Proč právě zde? Toto místo má ideální přírodní, strategické a historické podmínky, tj. vysoké stráně-místy až 120 m a vodní toky, poloha u Vltavy a spojnice do Podunají a Středomoří na antický svět. Zároveň bylo již dříve osídleno výšinným hradištěm na Dívčím Kameni. A také genius loci – skály, vody, positivní energie.
Co je keltské oppidum Třísov? Oppida-městské aglomerace jsou vrcholem starověkého osídlení. Oppidum Třísov bezkonkurenčně dominuje všem jihočeským keltským lokalitám, jeho existence je z z doby cca 150 př. Kr. – 60 po Kr. rozloha 26 ha, počet obyvatel 8-10 tisíc, centrum výrobní a náboženské oblasti s osídlením v okruhu cca 25 km. Velmi masivní opevnění – jedinečné v celém keltském světě. Pevné stavby ze dřeva, náboženské svatyně v akropoli uvnitř oppida. Oppidum bylo opuštěno bez boje pod tlakem Germánů a Keltové se z velké části přesunují na západ. Keltské obyvatelstvo však nevymizelo z Čech najednou. Asimilací přetrvávalo v soužití s Germány a Slovany.
Proč jsou pro nás Keltové tak významní? Keltové představují nejzajímavější a nejvyspělejší civilizaci na našem území ve starověku až do doby českého knížectví. Keltové jsou prvním obyvatelstvem naší země, které lze označit termínem historicky známého národa. Keltský kmen Bójů, který zde sídlil, dal již před 2 tis. lety naší zemi název Bohemia (lat.). Nejnovější vědecké genetické výzkumy ukázaly, že Češi mají společně s obyvateli Irska, Walesu a francouzské Bretaně nejvyšší zastoupení keltských genů v Evropě (4 %), jsou to tedy naši skuteční prapředkové. Duchovní hodnota keltské epochy nevymizela po staletí a nevymizela dodnes, kdy čítáme cca osmdesátou generaci po jejich částečném odchodu z naší země!

Zdroj: informační tabule na Dívčím Kameni


Zbytky opevnění...



I zde bývalo oppidum.



Posvátná lípa a kaplička zasvěcená Panně Marii Sedmibolestné.



Lípa pamatující dobu vlády Otce vlasti.



Ale jo, dám sem i fotku Zlaté Koruny...




Svět je přátelské místo

Když už jsme v jižních Čechách, tak se zkrátka musíme vypravit i za rybníky. Vždyť právě tomuto kraji vděčíme za lahodné kapry a další sladkovodní ryby. Alespoň tedy já miluju tučnější ryby, takže kapří, na jazyku se rozplývající maso si vychutnávám přímo labužnicky :-). Původně jsem chtěla uspořádat cestu za poznáním více rybníků, ale co naplat, auto nemáme a vlakové spojení bylo hodně časově náročné. Takže jsme se vydali k rybníku Svět, kam jsem se od školních let chtěla alespoň jednou podívat. Pamatuji si totiž, jak nám paní učitelka říkala, že na tomto rybníku je krásně vidět zakulacení Země. A je to tak. A nejen to, přivítala nás vodní hladina jako z pohádky odněkud z nebes, beránci se na hladině odráželi jako v zrcadle a vše hřejivě osvěcovalo slunce. Ale nač tolik slov, podívejte se na fotky. Navíc nám společnost dělali přátelé z vodní říše – kachna a kapr. Ti se předháněli, kdo si první uloví kousky pečiva, které jsme jim házeli. Bylo to opravdu srandovní, kapřík byl rychlejší a troufalejší než kačenka, ale nezapomínali jsme na ni. Kapr byl fakt odvážný, plaval až na mělčinu a chytal drobky jako ochočený psík. Okolní krajina je sice víceméně udržována člověkem, žádnou divočinu, jakou jsme zvyklí procházet na trampech, tam nenajdete, ale vše je tam, kde má být. Hezky zasazeno do krajiny a budováno pro radost všech tvorů. Při líčení tohoto výletu nesmím zapomenout na město Třeboň, u kterého se rybník Svět nachází. Je krásné, obzvlášť hlavní náměstí je tak hezky mile staročeské, město zdobí zámek s krásným parkem a najdete tam spoustu aktivit k prázdninovému vyžití.


rybník Svět



no jo, kachny :-)



Kachní civilizace u jihočeských rybníků.



Hezká česká tvář rybníkářská.



I koně jsme míjeli...



další z rybníků



A už jsme zase u Světa a jeho světa.



Mikrokosmos



Makrokosmos



Vlnky...



... a v nich kapr :-).



Socha Prakrálovny na náměstí...
Zatím v pouze v Třeboni jsem objevila správné jméno (Elisabethae).



Třeboňské náměstí v celé své kráse.



Jedna z třeboňských bran - stráží ji rytíř.



A jsme kde? No přeci v zahradách třeboňského zámku.









vznosný páv



zámecká kašna i s rybkami



zámek v Třeboni




Dobrodružství za bouře

Jedeme z výletu, který byl náročný, protože ten den panovaly tropické teploty. Takže jsme se na naší cestě po silnici stínili deštníky, jinak bychom se asi usmažili zaživa :-). Když jsme se v podvečer vraceli na nádraží, obrovská mračna nám dala znamení, že deštníky ještě dnes budeme potřebovat. V restauraci u nádraží jsme si ještě dali večeři a pak jsme už čekali na vlak. Těšila jsem se na jízdu v bezpečném vlaku, kdy se nám za okny ukáže divadlo blesků. A dočkala jsem se. Nejen blesků, ale i přívalového deště a silného větru ohýbajícího stromy. Byla jsem ale ráda, to horko potřebovalo pročistit. Neradovala jsem se dlouho. Ve stanici Borovany vlak zastavil a dál nejel. Čekali jsme dlouhé minuty, jestli to není jen malá závada, pak jsme se šli zeptat průvodčího, který také nevěděl, ale prý se stala nějaká závada na trati – spadlé větve na koleje nebo na trafo stanici. Bylo mi líto maminky s malou holčičkou, které vlastně byly ve vlaku uvězněné. Bylo asi osm hodin a nikdo nevěděl, jak dlouho tu budeme. Napadlo mě, že v Borovanech je nejspíš autobusová zastávka a ještě by mohl jet autobus do Českých Budějovic. Můj muž se podíval na internet a opravdu, zhruba za tři čtvrtě hodiny měl autobus na Budějovice jet. Intuice tedy nezklamala, zato naši spolucestující ve vlaku nás začali zrazovat, že prý je vysoce pravděpodobné, že i silnice jsou nesjízdné. Přesto jsme to riskli, ten nejsilnější déšť přešel, my jsme byli vybaveni i teplejším oblečením a hlavně deštníky, takže jsme vyrazili. Ve městečku jsme se ještě ptali jedné paní, která i v tom nečase byla venku, na cestu. Bez problémů jsme zastávku našli a naštěstí autobus jel. Ještě, že jsme neposlechli dobré rady a dali na náš vnitřní hlas. Do Krumlova jsme se v pořádku dostali někdy v deset večer, to už jen poprchávalo. Samozřejmě se nám velmi ulevilo, když jsme dorazili do hotelu, mohlo to totiž dopadnout hůř. Od té doby mám ale respekt ke zprávám o popadaných stromech na trati, není to věru nic příjemného, sedět ve vydýchaném vagónu a nevědět, co bude.


Sem jsme zamířili - do přírodní rezervace Terčino údolí.






vodopád Terčina údolí



Zapomenout na starosti...



Emblém zakladatelky parku, hraběnky Terezie Buquoyové, moc se mi líbil.



Ještě večeře v restauraci...



A už se řítíme do bouře - ještě jsem zachytila mraky na dosud klidné "straně" oblohy.




Naše další výlety


Takovéto kvítí jsme našli pod Kletí.



A právě na Kleť míříme.



Uvnitř rozhledny.






Krásné výhledy do daleka...









vysílač



Temelín... Jaksi v mlhách, není-liž pravda? ;-)



Kleť v celé své kráse. Bylo nám tam moc hezky...



Miluju takovéto obrazy!



Z Kleti... cestu jsme sjeli na koloběžkách :-)). Skvělý zážitek!









hrad Rožmberk






Výstava na Rožmberku - o ženách dávných dob... zde nástroje na ruční práce.



krásná vyřezávaná šperkovnice



svatební pohár



Drobné radosti


roztomilý polštářek



:-)



:-))



:-)))



Opravdu drobná radost :-) - minivesnička, tu jsme vůbec nečekali...



Paráda!






I jezírko s lekníny... Děkujeme tvůrci!



detail leknínového květu



I takto může vypadat kavárna - restaurace :-). Ve Zlaté Koruně.



Když ji miluješ, není co řešit.



krásná, nápaditá výloha



Poslední večer...



... jsme se sestrou...



... oslavily koktejly.





7.10.2012