Domů - Střípky z mého života - Fotky

Krajina Berounska – Svatý Jan pod Skalou, Tetín, Karlštejn, Amerika

Místa nerozlučně spjatá s Kelty, dobou staroslovanskou a se vznikem české státnosti. Kraj, kde často pobýval a rozjímal král a císař Karel IV.



Svatý Jan pod Skalou

Poslední neděle, kdy ještě trvalo babí léto, jsme využili k dlouho odkládané návštěvě Svatého Jana pod Skalou. Tato známá víska je označována jako nejkrásnější místo středních Čech či perla Českého krasu. A musím za sebe říci, že právem, obzvlášť v podzimních měsících. Protože po výstupu na Skálu budete obdařeni krásnými výhledy na berounské kopce s pestrobarevnými korunami stromů. Fotek tu moc nedávám, protože nevyšly tak, jak jsem chtěla… slunce udělalo své. Tato víska je však známa nejen touto vyhlídkou, ale také pramenem léčivé a chutné vody. Ta pramení u kostela sv. Jana Křtitele, který je neustále v rekonstrukci, protože je vystavěn na ne příliš vhodném podkladu. Kostel přímo sousedí s jeskyní, kde přebýval poustevník Ivan a která (jaká to náhoda :-) ) byla kdysi posvátné keltské místo. Shodli jsme se, že v kostele je neuvěřitelná zima, kdežto v jeskyni (ač leží níže než kostel), zpod které vyvěrá pramen, je příjemně. Zkrátka katolíci neměli zdaleka takový cit pro silová místa. Oltář s mramorovou deskou, který je v jeskyni umístěn, ukazuje, jaké můžeme čekat v následujících dnech počasí… je-li deska suchá, bude hezky, je-li orosená, bude pršet. Zpět z vyhlídky jsme se vraceli přes doly, kde se dříve těžil vápenec, a k vesnici jsme sešli po cestě listnatým lesem… Šumící listí v korunách stromů, šustící listí pod nohama, slunce probleskující skrz větvoví, klid, příjemně chladivá voda… co víc si v podzimním odpoledni přát.
































































10.10.2010


***

Tetín

Tentokrát jsem se do kraje berounského vydala na jaře… jak je ostatně znát hned z první fotky :-). A oproti Svatému Janu pod Skalou to nyní byl výlet spontánní, kdy jsem prostě koukla na netovou mapu a zde se mi zalíbilo. Na Boží hod velikonoční ráno jsem se tedy vydala vlakem směrem na Beroun. Společně s asi patnácti lidmi jsem vystoupila v Srbsku. Ale zatímco všichni ostatní se vydali k mostu přes Berounku a mířili na naučnou stezku Karlštejn, já jediná jsem vyrazila opačným směrem na Kodu. Jak bylo řečeno v Jízdě: „Jsou cesty hlavní, kudy chodí zločinci… a policajti…, a pak jsou cesty vedlejší a těmi půjdeme my.“ „Oui.“ Mám osamocenost hrozně ráda, o to víc, když jsem v náruči přírody. Mířila jsem do kopců, když vtom mě zaujal les po mé levé ruce. Abych si samoty užila opravdu dosyta, intuitivně jsem opustila značenou cestu a stoupala jsem pěšinou do smíšeného lesa. Strávila jsem zde skoro dvě hodiny, kde jsem byla opravdu svobodná (protože zvířata, rostliny či živly nemají ega, tudíž člověka nesoudí a přijímají ho takového, jaký je), kde jsem letos poprvé cítila omamnou vůni sluncem vyhřátého jehličí (už se tak těším na léto!), kde jsem se domluvila s plošticemi a mravenci, aby mě, když jsem ležela na zemi, nerušili a obešli mě (děkuji vám…), kde jsem objevila úplné koberce fialek, kde jsem objevila zahradu víl, skřítků a elfů, kde jsem se skamarádila se šnekem. A také jsem dostala pohlazení, když jsem z batohu vyndávala lahev s vodou a přitom jsem se podívala na mobil, kolik je vlastně hodin… a bylo 11:11.

Když jsem se lesem dostatečně potěšila, vrátila jsem se na turistickou trasu. Zde jsem sem tam někoho potkala (nj, Velikonoční neděle...), ale převážnou část výletu jsem strávila pouze sama se sebou a přírodními bytostmi. U pramene Kody (nic moc, vlévá se do špinavého rybníčku), jsem se, vzhledem k tomu, že jsem měla hodně času, zašla podívat na Kodskou jeskyni. Sylfové mi byli nakloněni, krásně se střídala oblaka (ten den naprosto nádherná, chemtraily nerušená) s horkými slunečními paprsky, a když jsem čas trávila v jeskyni, bylo zataženo, a naopak, když jsem potřebovala vyfotit něco z lesa, vzdušní sylfové mraky rozehnali a měla jsem tak ideální podmínky. Pomyslela jsem si, že podobně jako s přírodními bytostmi člověk může být v souladu s Boží Vůlí. Pokud nebojuje, ale naslouchá Jí a poznává věčné Boží zákony, člověk je Bohem chráněn. To už jsem ale mířila po modré k Tetínu. Zde jsem samozřejmě pobyla na hradě Tetíně, kde se přede mnou rozprostíral fascinující výhled do kraje, ale při vší úctě k prostřední Krokově dceři Tetě a ke svaté Ludmile (která zde měla své vdovské sídlo), nejsilnější genius loci jsem vnímala ve vnitřním dvoře románského kostela sv. Kateřiny. Zde pestrobarevně zářily tulipány, modřence a další květiny a vládl zde zvláštní mír. Už se ale den nachyloval, takže jsem, i když nerada, tuto starobylou vesnici opustila a vydala se do Berouna na vlak. Ostatně, na Beroun se těším za týden. Ano, opět sem vyrazíme na tradiční řemeslné trhy. A jsem si jistá, že se do tohoto kraje ještě vrátím, v Českém krasu je stále hodně co k objevování.


Růžová krása ještě v údolí.



Ranní rosa třpytící se v pláštích kontryhelů.



Les mimo značené cesty.



čerstvá zeleň



osvětlené květy



Zahrada přírodních bytostí - mechový trávník, ministrom, fialky...



Šnečku, šnečku, vystrč růžky...



Sluncem zalité...



Už stoupám na Kodu.



Jabloňová poupátka i květy...












Kodská jeskyně v Českém krasu... stojí to za tu krásu...



Stále tam kape voda, jednou tu tedy vyrostou krápníky.



výhled ven



pletenec kořenů



nespoutanost



lesklá dubová ratolest



Pohled na Tetín - zdálky...



... a zblízka.



Rozkvetlá zahrádka kostela sv. Kateřiny.



Podle pana Cílka je toto silový kámen, který měl být původně menhir.



Ach... Foceno stále z rozkvetlé zahrady...



Výhled od kostela sv. Jana Nepomuckého.



Tam v dálce leží Beroun.



Kostely sv. Kateřiny a sv. Ludmily... až se přiblíží úplně, nastane prý konec světa.



Barokní výzdoba kostela sv. Ludmily.



A to už jsou zbytky hradu Tetín.






Ostrov jako klenot zářící na modré hladině Berounky...





24.4.2014


***

Karlštejn

S kamarádkou a jejím čtyřletým chlapečkem jsem se vydala opět do kraje, kterým teče řeka Berounka. Tentokrát jsme zdolali trasu Karlštejn – Srbsko. Vzhledem k věku našeho nejmladšího spoluputovníka jsme na prohlídku Karlštejna nešli, jen jsme si prošli jeho přístupné exteriéry. Doufám, že ještě letos se sem vydám znovu, ve společnosti mého partnera, abychom prošli Karlštejn a dotkli se tak duchovního odkazu Karla IV. Po převážně stíněných cestách se nám šlo moc příjemně, o to víc, že jsme dvakrát „potkali“ potok, kde jsem zbytek skupiny zasvětila do blahodárného účinku chlazení uchozených a přehřátých nohou :-). Cestou nás oblétlo nespočet motýlů, duševně nás osvěžil pohled na rozkvetlé slunečnicové pole a potěšil nás jeden bílý koník v jedné zahradě, který, když nás zmerčil, nezaváhal a radostně nám běžel vstříc. V tomto kraji je opravdu stále co objevovat…


několik snímků Karlštejna


















300 let starý dub Sedmi bratří



mladičký les



žluťásek a další motýli









krásný pařez



Ty šišky mi přišly tak fotogenické! :-)



slunečnice









Ryzí permakulturní zahrada - zahradníci jsou pouze květinoví elfové.



To je výhled, panečku!



Velkolepý závěr našeho výletu.





5.8.2014


***

Amerika

Jedno z posledních míst Berounska, které jsme ještě neprozkoumali, se nachází v blízkosti vesnice Mořina. Jsou jím velice známé lomy Amerika – trojlístek zatopených lomů Malá Amerika, Trestanecký lom a samozřejmě Velká Amerika. Výlet na konci října jsme si velice užili. Spontánně jsem se rozhodla vydat se k lomům od Karlštejna, kam nás dovezl vlak a my jsme od rušné pěší zóny stoupali do podzimních lesů a polí. Den byl jako malovaný, slunce krásně svítilo, takže jsme si užívali posledního dne, kdy jsme si mohli dlouze posedět (a já si i dopřát snídani v trávě :-)) na louce, kdy jsme si mohli vyhrnout rukávy, nastavit tvář hřejivým paprskům a nechat se hladit a obdarovat blahodárnou, živoucí energií i vitaminem D. Kdybychom tak věděli, že to bude na dlouhou dobu naposled! Od té doby je nad námi, jak jistě víte, poklice inverze, kterou se slunce takřka vůbec nedostane blíž… Každý rok na jaře pořádá tamní spolek nadšenců zcela výjimečné a „komorní“ prohlídky šachet, kterými je tamní kraj doslova protkán, takže věřím, že si vzpomeneme a místa si rezervujeme. Nyní tedy fotografie působivých lomů na Americe a jejich okolí, tentokrát z povrchu zemského.


poklady podzimu



tajemný les



král



jedna z oněch šachet



Tady jsem se zastavila a vzhlížela vzhůru...



... k nádheře žluti, zeleně a modři...



Utápěla jsem se v listí zářícím jako zlato samo... Ach, Bože...



Sedíme na louce a vychutnáváme si naši snídani v trávě.



Nemám tušení, co to je, ale je to půvabné.



Je libo tento pohled?



Nebo tento?



Památník politickým vězňům 50. let u Trestaneckého lomu.



nesmírně rozlehlý lom Velká Amerika



Moc se mi líbil ten odraz skal na jasně modré hladině.



dvoubarevný stromek



Ne moc příznivé světlo, ale dalo Americe zajímavý háv.






letící holoubci



A zde krásné bodlákové zátiší už u vesnice Mořina.





8.12.2014


***

Ku oslavám 700. výročí narození Karla IV.

Na Karlštejn jsem se vydala již v dubnu, ale fotky zveřejňuji až nyní, jako připomínku našeho nejvýznamnějšího panovníka, krále českého a císaře římského Karla IV. Doufala jsem, že si projdu „posvátný“ okruh s kaplí svatého Kříže, ale žel, tento okruh je otevřen až od května. To jsem nevěděla, takže musím prohlídku posunout. Ale prošla jsem si okruh základní. Pak jsem se vydala po žluté na vyhlídkové místo, odkud je asi nejlepší výhled na Karlštejn. Užila jsem si skvělou relaxaci na vyhřáté louce vonící jarem. Jaro jsem si ostatně i natrhala a odnesla domů – nasbírala jsem na tomto krásném místě pampelišky, které jsem doma zpracovala na pampeliškový sirup, resp. med, který mi poslouží v příští zimní sezóně. Ale abych nebyla tak důležitá, tak přiznávám, že jsem natrhala i mladičké lístky jitrocele na sirup, který jsem chtěla poprvé udělat… jenže jaksi se nepovedl. Ale jitrocelová sezóna trvá, takže mám ještě spoustu času to dohnat. Přikládám ještě píseň Jede král, kterou na farmářských trzích (jež jsou od našeho nového bytu co by kamenem dohodil) včera zpívali a hráli v rámci královských oslav. Úryvek z Noci na Karlštejně jsem pak na Youtube našla a milým překvapením bylo, že se natáčela i právě na tom místě, kde jsem si užívala jarní slunce, a které mi darovalo léčivé první květy pampelišek. Přesvědčte se sami, že král skutečně po oné louce cválal (vždy mě bodne u srdce, když vidím, jak lid svého ctnostného vládce miloval a měl jej v úctě…). A kdoví, třeba si při slazení čaje budu pobrukovat právě tuto píseň :-).






Jedna klasická fotka s nádechem kýče... Ale vážně, není to potěcha pro oko i ducha?



Dole zeleň, nahoře modř.



Shlížím do obce Karlštejn, ve všední dopoledne bez davů.



výhled od padacího mostu



rozkvetlé zdivo



Odtud hrad strážili...



Zvon Kateřina v Hodinové věži coby výraz vděku...
Svatá Kateřina byla patronkou Karlštejna i Karla IV.



trocha něhy mezi silnými hradními zdmi



pohled na Velkou věž i Mariánskou věž



A ještě sem vložím jednu i s tím pěkným rozkvetlým keřem.



Jak asi poznáte, už jsem v přírodě.



Blížím se k vyhlídkovému místu a vychutnávám si jarní zeleň.



A už vykukují karlštejnské věže, zkrášlené kvetoucími akáty.



Zde je slovutný Karlštejn v celé své kráse. To je člověk hrdý na svou zem.



Ještě jeden ohromující výhled, tentokrát i s božími muky.



A tady už za srdce chytá svěží zeleň... A mně je to připomínka sběru uzdravujících pampelišek.



Dnes mi říkala kamarádka, jak miluje duben. Vím proč... Pro rozkvět i čistotu přírody...



Ach, ty akáty tak omamně voněly!



Jehnědy jako by pršely z nebes...



Zde jsem se také na chvíli uvelebila. Ještě se mi nechtělo do světa asfaltu a betonu. Rozumíte mi, že?



Kromě hladké hladiny Berounky a rozzářených stromů si povšimněte... kachny... :-)



Zářící růžové květy vám letí jako poslední pozdrav z výletu k odkazu Karla IV.





15.5.2016