Domů - Střípky z mého života - Fotky

Krásy Šumavy – Černé jezero

Tento kout Šumavy jsem navštívila už před sedmi lety. Nyní jsem v Hojsově Stráži jen vystoupila, překvapena modernizací nádraží i vyasfaltovanou cestou až k „našemu“ penzionu. Do Hojsovky jsem sešla známou trasou, podívala jsem se, co je dole v údolí nového, vzpomínala a po vyšlápnutí kopce jsem už šla novou krajinou. Mimochodem, když jsem minule vyšlápla tu louku, málem jsem nahoře vypustila duši, vyřízená jsem padla na zem, musela chvíli odpočívat a nebránila jsem se, když mi kamarád kavalírsky pomáhal na nohy. A to bylo v chladném září a ne za jasného poledne. Nyní, v tropech, jsem krpál vyběhla jak srnka, byla jsem sice ráda, že jsem nahoře, ale vůbec jsem neodpočívala a po krátkém pokochání se rozhledem jsem kráčela dál. Je vidět, že jsem dřív bývala pěkná máčka, kdežto teď je moje kondice fakt jinde… a jsem za to ráda, samozřejmě :-). Původně jsem chtěla dojít i k Čertovu jezeru, které znám už ze zmíněného roku 2008, ale vzhledem k horku jsem nechtěla přepínat své síly. Nadto, Černé jezero se mi teď představilo v tak jedinečném azurovém, třpytivém a průzračném hávu, že jsem se nemohla odtrhnout. Strávila jsem tam spoustu času… sama, pouze v přítomnosti vážky. Ale už jsem si sama sobě slíbila, že se ještě k těmto šumavským plesům vydám, i s milým, který zde ještě nebyl.



úsvit - vynořující se šešulka sluníčka



úsvit - malinově červené paprsky



úsvit - slunce je nad obzorem a začíná další horký den



O pár hodin později již dýchám vzduch mé milé Šumavy.



A také si mileráda chladím nohy.



I boží muka jsou šumavsky neobyčejná.



Na kraji lesa se páslo stádo kozenek - zde tedy kůzlátko.



Tato kozenka byla velmi přátelská, dlouho jsme se mazlily :-).



Když jsem ji nehladila, divila se, proč... a připomínala se. :-D



Můj výtečný nápad - vzít si s sebou vějíř.



Holky L. a P., vzpomínáte na tento výšlap? A výhled?



Stromy svým jehličím a listy milosrdně pohlcovaly pálící sluneční paprsky.



Zde na Šumavě nebylo - na rozdíl (nejen) od Rokycanska - znát smutné sucho. Vše bylo svěží.



vodopád Bílá Strž



jediný šumavský vodopád



Krásná zeleň, po které se mi hodně stýskalo.



Tolik! Všeho...



Tyto břízy k sobě chovají jistou náklonnost, že?



Pro tyto obrazy na Šumavu jezdím! Jinde je nenajdu.



Půvabná cestička se vine, už k plesu.



Hladina největšího a nejhlubšího jezera na Šumavě je hladká a lesklá jako zrcadlo.



Připadalo mi, jako by se v té zvláštně osvícené zátoce měl skrývat Avalon.



Vzácná fotka tyrkysové vážky, která se - stejně jako já - nechtěla fotit.



Samozřejmě jsem nemohla jinak, než si v příjemné vodě osvěžit nohy.



Voda byla čistá, jak nejvíc mohla být. Ty barvy a tvary vlnek jsou - mmm...



Slunce pableskuje aneb vzpomínka na Maly Staw ve spřízněných Krkonoších.



Odpočívám ještě u břehů, kam moc lidí nechodí. Jaká škoda a zároveň štěstí!



S tímto pohledem na Černé jezero se spokojí velká část turistů. Samozřejmě i tento obraz je působivý.



Já v tom kříži a kameni prostě vidím postavu.



Poslední pohledy na tamní lesy.



"Cesta je tér a prach a udusaná hlína,
mosazná včelka od vlkodlaka,
rezavý kvér - můj brach a sto let stará špína…
A děsně velká bílá oblaka………"
(pan Karel Kryl)




Na konec jsem si schovala vzácnou fotku zachycující život horského jezera. Stála jsem na jeho břehu a vtiskávala si do paměti a duše jeho krásu a pohádkovost, naslouchala žbluňkání vlnek o kameny, těšila jsem se z čistočisté, životadárné vody a z toho, že zde mohu být, sama a přesto v přítomnosti světa, který zde považuji za svůj domov. A najednou, jako mávnutím kouzelného proutku, se ke mně vydaly tisíce třpytivých vlnek, jako by se z vod vynořily tisíce a tisíce hvězd. Jako by se srpnový roj Perseid (který jsem také měla ve středu 12. srpna možnost na ztemnělém venkově sledovat a byla to fascinující podívaná, pět padajících hvězd za 20 minut… ať coby cvrnknutí zrnka písku či let přes půl nebe) shlukl právě zde a v celé síle a nádheře zazářil. Bylo to jako zázrak, jako by mi jezero posílalo své tiché a osvícené pozdravy. To vše trvalo asi dvě minuty, myslím, že jsem vůbec nedýchala a cítila jsem se na stejné vlně s mou milou. Tak od toho dne nazývám Šumavu.



pohádkové dění




4.9.2015