Domů - Střípky z mého života - Fotky

Vzhůru na Frýdlantské cimbuří!

Jak jsem si slibovala v dovolenkové reportáži z roku 2014, chtěla jsem se vrátit do severní, divoké části Jizerských hor. Do hor, kde jsem si namohla kotníky, takže mě pak každý krok bolel, kvůli čemuž jsem závěr jednoho našeho výletu zvládla s úpěním a s manželovou pomocí. V červenci 2016 jsme se sem vydali jednoho slunečného dne, a i když jsem kousek trasy naplánovala trochu jinak než před dvěma lety, většinu cesty se nám oživovaly naše vzpomínky. Všude se modraly neskutečné spousty borůvek, takže o občerstvení jsme měli také postaráno. Stejně jako tehdy jsme vystoupali na Polední kameny, které jsem ještě tehdy zvládla, cesta dále ale už byla snazší, nejen proto, že mé nožky byly v perfektní kondici, ale také proto, že cestu značně usnadnily nové žebříky a schůdky, které tam tehdy vůbec nebyly (a když, tak byly zchátralé a polámané). Takže bez problémů jsme se dostali k Frýdlantskému cimbuří, kam jsme hravě vylezli (opět musím připomenout, že nejvíce adrenalinový výstup byl na vyhlídku Ořešník, na to nikdy nezapomenu – a to ani v nejmenším netrpím závratí). Sestup po prudce strmé a kamenité stezce byl však opět zážitek ne moc příjemný, zase se mi začaly ozývat kotníky (ostatně, i mého milého začaly pobolívat)… nic, co by se nedalo zvládnout, ale obdivuji se, že jsem to tehdy sešla, protože to byla fakt tortura. Mohli jsme se tedy vyškrábat i na vyhlídku Hajní kostel, kde je příjemně a nikdo nikde. V samotném závěru jsme se šli ochladit k vodopádům Černého potoka. O tom, jakými krásnými výhledy a pro tento kraj typickými přírodními úkazy jsme se mohli kochat, to prozradí fotogalerie…



Opět se díváme na vypínající se Jizeru.



Tyhle vlny z travin mě snad nikdy nepřestanou fascinovat...



Zvláštní tvary tu mají nejen skaliska, ale i stromy.



starou známou cestou na Polední kameny



Ale takovouto krásku muchomůrku jsme minule nepotkali :-).



Foceno od meandru jednoho potůčku,...



... kde jsme si chladili nohy (bylo tam samozřejmě víc vody než na fotce...). A já se tam málem vymázla :-D.



Už stoupáme na Polední kameny.



Borůvky byly, kam oko dohlédlo!



pěšiny pod vyhlídkou



vyhlídky do kraje



Polední kameny v celé své kráse



I z nepojmenovaného skaliska je úchvatný výhled...



jizerské klasy krásy



Nespoutanost zdejší přírody, podobná typickým severským zemím.



kontrast mezi divokou a upravenou krajinou



Konečně tu zbudovali pevné schody.






Slunce probleskující skrz bukové listy.



Tak konečně vidím Frýdlantské cimbuří na vlastní oči.



Výhled na skály a vpravo - pro Jizerky typická - skalní miska.



Z výhledu se až tají dech...



mohutné balvany



Naše země je skutečně Bohem políbená zahrádka...



ohlédnutí za Poledními kameny



Cesty v horách nejsou obyčejné, ale jakoby vedly do pohádky, nemyslíte?



A zase jedna magická cesta. Vedoucí vzhůru na Hajní kostel.



slunečný pozdrav už nahoře na vyhlídce



Z Hajního kostela je krásný výhled na Frýdlantské cimbuří.



To jsou ale rozlehlé lesy, že?



A abychom pro les neviděli strom...



A už jsme v údolí u kaskád Černého potoka.



A opět - jedinečné místo opečovávané bytostnými.



Vodopád i nám přinesl hodně živé energie po krásné, leč náročné túře.



Na cestě na nádraží se ještě ohlížíme za krásným dnem a krásnými Jizerskými horami.





14.1.2017