Domů - Střípky z mého života - Fotky

Jarní impresionismus v Praze

Čtvrtek 3. dubna 2014 jsem strávila nevšedně, navzdory tomu, že šlo o všední den. Po několika odkladech jsem konečně zašla do Salmovského paláce na výstavu Ludvíka Kuby, který si mě přitáhl tím, že maluje v duchu impresionismu. Tento umělecký směr mám moc ráda, miluji zblízka si prohlížet magické vpíjení barevných ťupek, které se po dostatečném odstoupení od plátna zostří do krásného obrazu. Zvlášť, jde-li o výjevy z přírody a venkova, jichž tam bylo dost k obdivování. V obchůdku se suvenýry jsem si koupila i tašku s potiskem jednoho z děl tohoto umělce, opravdu se mi výstava moc líbila. Opět mohu být ráda, že jsem si na ni vybrala jeden den dovolené, protože tak jsem se nemusela tlačit mezi množstvím umění chtivých návštěvníků, kteří výstavní prostory zaplní o víkendu. Ještě pohled do minulosti – před návštěvou výstavy jsem neodolala a zašla si poslechnout zvonkohru na Loretě, která mě, jako vždy, potěšila a dodala slunečnému dni určitý punc svátečnosti. Na Loretě jsme se byli projít před asi třemi lety, takže teď jsem tam nešla, ale o to pozorněji jsem si prohlédla sochy lemující vchod, konkrétně barokní andílky, kteří drží obrazy s různými biblickými výjevy.

Tak a teď se přenesu zas na konec výstavy, odkud jsem si to štrádovala na blízký Petřín. Hned u brány mě potěšila rozkvétající magnólie, sice s odchodem zimy se dali do práce dělníci a zahradníci, takže přírodní ticho tam nebylo, ale byla jsem tak nabitá kulturními prožitky a sluncem, že mi to vůbec nevadilo. Vždyť kdy jindy zvelebovat, než na jaře. A vlastně je to v souladu s tím, co jsem psala ve velikonočním povídání, totiž, že čas Velikonoc přirozeně posiluje naši člověčí touhu stát se krásnějšími, nejen zevně, ale i vnitřně, stát se vědomými v co nejvíce oblastí života, obrodit se a zušlechtit. Svěží příroda na Petříně a výhledy na starou Prahu, které byly navíc okrášleny svatebním šatem stromů, mi tento zákon jara jen potvrzovaly. A to jsem netušila, kolik toho prožiji v třešňové části zahrad, kde jsem si užila většího ticha.

Věděla jsem, že si pod jednou z třešní lehnu a budu odpočívat a věděla jsem, že to musí být někde, kde není tolik lidí, tj. ne dole. „Moje“ třešeň mě přivítala nejen bělostnou nádherou své koruny a vůní, ale také bzučením včel a čmeláků, ptačím cvrlikáním, vánkem, který mi posílal okvětní plátky lehounké jako sen. Kolik darů je z Božské sféry a také praduchovna darováno celému stvoření… a o kolik se my, lidé, ochuzujeme sami svým rozumářstvím. Kolik tajemství můžeme díky našemu duchovnímu původu odemknout… a kolika jimž dáváme svou slepostí pomýlenou podobu. Ale nevnímala jsem žádné výčitky, jen otevřenou náruč pro každého, kdo potřebuje obejmout, kdo potřebuje načerpat tak čistou energii, jakou můžeme najít v přírodě. Cosi mě velmi posílilo v mé cestě ženství. A to, když jsem ve svém nitru viděla obraz ženy coby přijímací princip a zároveň rozdávající dary, coby pasivní energii a přesto (či právě proto) proměňující svět, byť v menším rozměru, ať je to domov, pospolitost, mateřství či intuitivní vnímavost. A tak jsem si pod třešní rozjímala, ať jsem ležela na trávě a vnímala zemitou energii, či ať jsem se nechala třešňovými větévkami vískat ve vlasech a na oplátku třešeň hladila něžnými doteky konečků prstů. A málem mi ani baterie ve foťáku nestačila na všecku tu krásu a dovolí-li paní Příroda, pak bych ji tu sdílela. A vždy, když se na obrázky podívám, mohu vzpomínat na silné prožitky, kdy jsem byla pouze sama se sebou… Mohu vzpomínat na den impresionistický...



Andělsko-slunečno-stromové zátiší u Lorety.



Pražská Loreta



motiv klanění tří mudrců



Prakrálovna



Fatimské zjevení Prakrálovny



Osel nesmí chybět :-).






Plakát zvoucí na výstavu na Hradčanech.



"Dívka se svíčkou"
(mistrovské zobrazení světla)



Pohled zblízka...



Úchvatná hra barev!



"Pivoňky"



"Čtenář"



"Mezi růžemi"



"Dvoreček"
(moc se mi líbí... je vystaven na zámku Březnice)



"Fialky" ("Děcko s chůvou")



"Nevěsta Mína"
(nevěsta z Makedonie)



"Čtoucí chlapec"



"Zelinářská zahrada"



"Hyacint s mašlí"



"Na výletě"



"Podél zahradní pěšiny"
(aneb to nejlepší nakonec)



průhled ku Petřínu



rozkvetlá magnólie



jarní výhled na Prahu



Petřínská rozhledna















Koncentrované jaro poprvé!



Koncentrované jaro podruhé!



chrám Sv. Mikuláše



To je ona!



Tomu říkám uvítání :-)!



Pěkně mi sýkorka zapózovala...



Seznamování...



Květy, zeleň a světlo.



Obdivovala jsem i hluchavky.



A u nich mě navštívilo slunéčko sedmitečné... hezké české, žádný imigrant z Asie.



A na stromě ještě jednou sýkorka...



Čas rozloučení...



Květy zdobí každou pamětihodnost...



A nejen zdobí, ale i rámují...



Něžná, ještě nerozkvetlá poupátka i květy v plné síle.



Včelka sbírá na med...



Ještě jeden pohled na Pražský hrad...



... a pár obrázků rozkvetlého malostranského chrámu...









Zcela obsypaný strom na úpatí Petřína.





10.4.2014