Domů - Střípky z mého života - Fotky

Kokořínsko aneb pachatelé se vrací na místo činu

Rozhodli jsme se obnovit tradici kratších trampů s přespáním na jednu dvě noci. Loni jsme nikde nebyli, protože nebylo příliš příznivé počasí. Tropický víkend 19. a 20. července jsme se však rozhodli strávit jinde než ve výhni zvané náš byt, takže jsme v sobotu ráno odjeli do Dubé, odkud jsme „sešli“ do Mšena, jednou z několika možných tras. Na Kokoříně jsme se již stavovali na našem prvním trampu a rádi bychom Kokořínsko poznali více. A to i včetně hradu, na jehož prohlídku jsme před lety neměli čas. Čundr, ač krátký víkendový, byl vzhledem k horku velmi únavný, ale naštěstí jsme se svlažovali točenou Kofolou a křišťálovou vodou ze studánek. Bylo pro nás krásné vzpomínání na cestu na hrad Bezděz, která je velmi náročná (kdo jí někdy šel, ví, o čem mluvím) a při pohledu na vrch právě s touto zříceninou jsme si uvědomili, že bylo taktéž dusno, a přesto jsme vše zvládli. Zjistila jsem, že v přírodě, na čundrech ke mně přicházejí poznatky o potenciálu muže a ženy. Nyní mi bylo (opět…) připomenuto, že žena má nechat rozhodovat svůj vnitřní hlas, kdežto muž se má rozhodovat rozumem. Když jsme se, abychom ušetřili několik kilometrů, vydali neznačeným Uhlířským dolem, já jsem nás jednou zavedla na správnou cestu díky intuici, kdežto můj muž na konci rozhodl o správném směru díky svému orientačnímu smyslu a buzole…, a v pořádku jsme se i po skryté lesní cestičce dostali na značenou stezku. Jak mužské, tak ženské působení je, byť odlišně cenné, rovnocenné na společné cestě stvořením. Další krásy a tajemství naší poutě po Kokořínsku nechť vám odhalí fotografie.



Odlesk pohádkového světla, které v lese v tu chvíli bylo.



pískovcová cesta na Řipskou vyhlídku



mariánský obraz ve skalách



výstup na vrch Nedvězí



slunce vykukující z oblaků



vyhlídky z kruhového rozhledu na Nedvězí






výhled na Říp






úplně v dálce krpál s Bezdězem



jeskyně Wernerovka






výhled, tentokrát do lesa



Na stromě jsem viděla bytost čtoucí v knize.



Popelení zdar! :-))



holubí dům



foto ze siesty v trávě



Z cesty neznačeným Uhlířským dolem...



jeden z mnoha tamějších motýlů



Zatímco jsem čekala na milého, až se vrátí z obhlídky terénu, ...



... přiletěl mě pozdravit ptáček.



Foceno v neznámu u jednoho z rozcestí, u nějž jsme hádali, kudy dál...



Už v civilizaci, partner o pár metrů dál pije Kofolu :-).



příjemný podvečer



Nocovali jsme nahoře, na hoře zvané Prosincová.



Ve skalách jsme viděli tváře.



(bytostný skály, modlící se Panna Maria, Ježíš s trnovou korunou)



A zde jsem viděla "smějící se skálu" :-).



vzhůru



další pískovcový blok ve skalním městě



Šišky ve skále... i my jsme přispěli, ta úplně dolní :-).



Lesy, lesy, lesy...



paprsky



Borovice a břízy košatící se na skalách.






Opět jeden adrenalinový zážitek - výstup nahoru do jeskyně.



vytesaný vchod do kaple



Boží muka, zasvěcená Panně Marii, se v květnu 1998 zhroutila (a byla obnovena v roce 2006).



Pochutnávám si na červencových darech přírody.



Jako Monetovo Jezero s lekníny - leknínový rybník Stříbrník.



Tolik odstínů zelené!



Ale jen slunce dokáže takto rozzářit a vybarvit krajinu...






skály ve tvaru kostky






úlevný stín



Další zajímavé znamení - motýl na pomníku Jana Husa, 599 let po jeho upálení.



model hradu



Všechna čest - kluci si i v tom horku dávají několik koleček na tréninku.





Pro ty, kdož se nebojí mystéria koloběhu zrození…, pro ty, kdož mají zájem rozjímat nad tajemstvím života a smrti…, pro ty, kdož mají odvahu…, pro ty mám speciální slova a (pro někoho pohoršující a nevkusnou) fotografii ZDE. Pro slabší povahy jsem ji pro jistotu umístila níže, takže nebojte, z textu se nejprve dozvíte, oč jde.


27.7.2014


***



Opět jsme si udělali výlet do „našeho“ Kokořínska, stejně jako minule jsme naši cestu započali v Dubé, odtud jsme tentokrát i odjížděli a prošli jsme 18 kilometrů krásným krajem luk, vesniček (mimo jiné plných milých dětí...) a skal. V této roční době jsme byli obdarováni nejen pohledy a dotyky přírody, ale také dary hmotnými, podzimními. Tedy jablky, hruškami, ořechy a švestkami. Zvláště za švestky bych chtěla zvlášť poděkovat ještě zde. Protože tak, ale tak dobré švestičky jsem nejedla mnoho, mnoho let. Takovou chuť si pamatuji z dětství… sladší či kyselejší, ale hlavně šťavnatou. Všechny švestky byly zdravé. Ani jedna neměla takovou tu blivajzovitou strukturu a moučnou chuť, jako švestky, které jsou k dostání v obchodech a na trzích. Takže k broskvím, které si ze zásady v obchodech nekupuji, se přidávají i švestky. Jakmile ochutnám skutečné švestky (potažmo broskve či další ovoce a zeleninu), nemohu se vrátit k atrapám, za které obchodníci drze žádají nemalý peníz. Tyto byly zdarma a nejlahodnější ze všech! Nu, aspoň vím, kam si pro ně mohu kdyžtak zajet. Tolik tedy švestková óda a nyní nechám mluvit obrazy, jejichž kompozici a barvu črtal ten největší umělec ze všech… a fotografie jsem seřadila do témat, které nechám plynule přecházet.



půvab českého venkova



Vzduch byl ještě letní... však ještě astronomicky vládlo léto.



Seděli tu rybáři.
A ten starší "seřval" (právem) ty mladší, že mě jako ženu nepozdravili :-))).



Uf uf, docela zápřah to vyjít.



Žlutá jako slunce.



Však se také snaží dosáhnout k němu do nebe...



A čekanka zase touží splynout s nebeským blankytem.



rozzářená oblaka



A zde jsme již na první vyhlídce.



skrze borovice



Tato hra světla se jmenuje Tyndallův jev.
Od prázdnin, kdy jsem se to dočetla, můžu být důležitá ;-).



Mé oblíbené duo fotografií.



Každá s jiným zaostřením a já se nemohu rozhodnout, které dát přednost :-).



Jak malebné!



Přícházíme na další vyhlídku.



A zde je.



Za ten výšlap to rozhodně stálo!



koruny stromů



Vůbec se nám odtud nechtělo!



V objetí. (Nevíte někdo, proč si můj drahý na výšlapy obouvá tyto boty?)



Pomalu se loučíme...



Ach, ta zeleň!



Už zase kráčíme údolím.



podzimní nostalgie padajícího listí



Slunce rozpustilo třásně,...



... vltavíny prší z nebe...



Venkov je zde udržovaný... třeba tato boží muka.



mariánský obraz ve skále



Socha sv. Floriana u máchadla, kde jsme si s úlevou osvěžili nohy.



Mráčky vytvořily srpeček luny.



Takovouto zástavu jsme ve zdejším kraji viděli vícekrát.



A u této chalupy zase státní znak země české.



Moc se mi líbily ty malované okenice.
Škoda, že okna jsou škaredá, plastová.



motýlek



Slepýš... jo a zase jsem jej oživila já, milý si myslel, že je po něm :-).



domečky pro kachny



A tady zvíře typické pro český venkov.
Zvědavé a chrochtající prasátko, i se stočeným ocáskem!



ovce na pastvě



Tato cedule v jednom z oken chalupy mě pobavila :-D.



A milého jsem nachytala na švestkách!



A jak dobrých! Bože, to byla lahoda a pastva pro všechny smysly...



Nesu si poklad, české švestky jako za mého dětství.



Obsypaný keř, jehož název opět neznám.



Myslíme jenom na to,...



... že chmel je naše zlato!



Teda ale pro mě je zlato toto. Již brzy, brzičko na ně vyrazím.



hrušky



jablíčka



osvěžující studánka



Hurá, letní sucho všechny vřesy nespálilo!



Břízky jsou ještě zelené.



Bučiny se ale začínají zbarvovat a bukvičky padat.



krásný vínový list



ještě jeden vřes



A další kapitola se otevírá - houbaření. Ale o tom jindy...





Předsevzala jsem si, že vyprávění a fotky zveřejním hned po návratu. Leč člověk míní a osud mění. Hned po víkendu jsem si střihla rýmu jako trám (v naprosto stejnou dobu jako loni, jak přes kopírák, po výletě do Jičína a okolí), ze které jsem se celých příslovečných sedm dní kurýrovala, a i když jsem měla fotky vzorně připravené, neměla jsem chuť cokoli psát. Místo psaní jsem si raději četla knihy :-). Takže proto reportáž zveřejňuji až o týden později. Ale doplňuji fotografii mého dnešního programu. Vyrazila jsem na šípky! Moje velmi milovaná činnost a relax. Nyní mám první várku vitamínů na zimu nasbíranou a začíná se mi sušit v troubě. Je to stejně hezké, ještě včera jsem dopíjela poslední zbytky šípků, které jsem měla z loňska a dnes jdu pro letošní, čerstvé. Příští víkend jedeme za přáteli do Brna, takže tam nejspíš také ještě něco nasbírám, a jistě to nebude naposled. Šípkový čaj mám moc ráda. A zde přikládám fotku keře, díky kterému jej mohu od podzimu do jara pít, a který mi navíc dává tolik radosti a zdraví.








28.9.2015