Domů - Střípky z mého života - Fotky

Poutní místo Křtiny

Tak, konečně jsme také poznali něco z jižní Moravy! S přítelkyní jsme se po zralé úvaze dohodly na prozkoumání poutního místa Křtiny, pak jsme s plánem seznámily naše drahé polovičky a poslední dubnový víkend už nic nebránilo tomu se v Brně společně sejít a do Křtin se vydat. Místo dýchá opravdu vlídnou, až ospalou (leč příjemně) atmosférou a nemluvím jen o samotné vsi Křtiny se Santiniho barokním kostelem Jména Panny Marie, ale i o okolních lesích a skalách. Ten den jsme poznali již zmíněný poutní areál, přičemž je hezké připomenout, že když jsme z procházky v lese vcházeli do vsi, vítaly nás velebně zvony, resp. zvonkohra o 27 zvonech (jedna z největších ve střední Evropě). Příchod jsme si totiž hezky náhodně načasovali na pravé poledne. A protože bylo poledne, výborně jsme si pochutnali (nemohu ale nezmínit i lahodné gastronomické zážitky, které pro nás doma přichystala hostitelka) v zámecké restauraci Křtiny, kterou tímto mohu jen doporučit. Já jsem neodolala možnosti ochutnat regionální pokrmy, takže jsem si objednala dančí maso pocházející ze zvířat pobíhajících v tamních lesích. Zvěřinu jím výjimečně a o to víc jsem si jídlo vychutnala a "vymetla" celý talíř :-).

Posíleni jsme se vydali nejprve na prohlídku mariánského poutního chrámu, ve kterém byla neskutečná zima, ale v ambitu je příjemně a lze se do sytosti kochat děkovnými a přímluvnými obrazy věnovanými Panně Marii a také velkolepou architekturou. Nu a poté jsme vyrazili na prohlídku jeskyně Výpustek, neb Křtiny jsou ne nadarmo nazývány bránou Moravského krasu. Žel, ve Výpustku vinou řádění nacistů (jeskyně sloužila jako vojenský úkryt) nenajdete žádný krápník. První tam již pomalu vyrůstají, jak jsme mohli vidět. Ale rostou skutečně pomalu, pokud to tedy hodnotíme z našeho omezeného lidského pohledu. Jeskyně bude oblečena v tradiční krápníkový háv za 50 000 let. Měla jsem naplánován ještě o něco bohatší program - na počátku našeho výletu - prohlídku arboreta ve Křtinách. To bylo bez vysvětlení ze strany správce uzavřeno, byť otevřeno být mělo. Na můj pozdější rozmrzelý e-mail mi však byl učiněn milý návrh prohlídky zdarma i s průvodcem. Chystáme se tam tedy ještě na podzim, kdy budou stromy pěkně zbarvené. Pokud tedy počasí dovolí, určitě sem fotky doplním, protože stromy, jako nedílnou část přírody, mám velmi ráda. Na výletě jsem se v lese vítala s jarně se zelenajícími buky a opět jsem se jejich vyzařování nemohla nabažit. A v arboretu se budu moci seznámit s mnoha dalšími druhy stromů a keřů, na což se opravdu těším!



Vcházíme do lesů křtinských...



rybníček



Letící kačer nesmí chybět!



výpusť






U zurčícího potůčku bych vydržela sedět tak dlouho...



Schindlerova studánka



Fialky na schodech k ní vedoucích.



pohodlná a krásná cesta lesy



bučiny



Včelky již pilně pracují a nosí nektar na lesní med.



Bukové lístečky... Ach!



A z jehličnatého lesa zase do listnatého!



Víte, že viditelné mraveniště je jen jeho malou částí? Hlavní je pod zemí.



Zlatice a na ní kraslice :-).



Keř ve svatebním šatu...



... ladící s chrámem... Potěcha pro oči i duši!



jaro v zahradě



Zvěřinový steak, mandlové krokety a perníková omáčka. Mňam!



Takovýto starý autobus jsme hooodně dlouho neviděli. Milé shledání :-).



vchod do chrámu Jména Panny Marie



ústřední oltář



varhany



oltář zblízka



Mistrovská výzdoba, kam jen oko dohlédlo...



Socha Panny Marie v rajském dvoře...



... a z jiného úhlu pohledu.



Pokud jste si nevšimli na předchozí fotce kosa, tak zde je. Zapózoval mi :-).



zvonkohra



Citlivá architektura i výzdoba... nejen vnitřního dvora...



Ambit s obrazy - dary poutníků.



krásný obraz Prakrálovny



Už se blížím k východu...



pohled do přírody



Ještě jeden pohled na Santiniho chrám.



Už v jeskyni Výpustek.



výjev na zdi



V jeskyni se našly kostry medvědů a tygrů.






jezírko



A to už jsme na procházce v Brně - Jehnicích.



hudrující krocan



krasavec :-)



Ostatní mysleli, že je mrtvý. Ale já slepýše pohledem "oživila" :-D.



pohled na údolí k Jehnicím



Sbíráme pampelišky na pampeliškový med. Povedl se!




12.5.2015


***



Jak jsem avizovala po naší dubnové návštěvě, vrátili jsme se do křtinského arboreta znovu, tentokrát na podzim, v čase, kdy se stromy začaly rozzařovat nejrůznějšími barvami. Mám podzim velice ráda. Vím, že existuje nemalá skupina lidí, která se z podzimu netěší, možná, když svítí slunce, ale jinak nemusí sychravo, mrholení, deště a s tím spojené podzimní depky. Já do této skupiny ale nepatřím, nejspíš to bude i tím, že jsem knihomol, takže podzimní plískanice vítám, hezky se mi při nich rozjímá a čte. Poslední dobou má vášeň pro knihy získala na obrátkách a po protrpěných letních tropických vedrech jsem uvítala pro čtení příznivější dobu. I přírodu miluji, jakož i všechny dary podzimu, o mnou milované zemité vůni hlíny, spadaného ovoce a listí ani nemluvě. Za našimi milými přáteli jsme se v říjnu proto hodně těšili, ačkoli jsem nebyla ještě zdravá (ano, i přes odvrácenou stranu podzimu - útoky bacilů - jej mám ráda). Vřelé díky patří ohleduplnosti L. a R., kteří náš program uzpůsobili mému stavu, a zahrnuli mě všemožnými vitamíny, éterickými oleji a čaji s medem :-).

V sobotu dopoledne jsme odfrčeli do nám již známých Křtin, kde jsme si prošli a prohlédli rozlehlé arboretum. To nás mile překvapilo jak svou formální částí, tak svou částí lesní. Musím vyzdvihnout (a má přítelkyně bude jistě souhlasit) zákoutí stranou od hlavní cesty, kde jsme objevily (ano, pánové se zapovídali na cestě a my tam vešly samotné) pohádkové stromy a energie. To místo jsem nazvala posvátný háj, zatím jsem jich moc nepoznala a právě zde bych byla schopná trávit celé hodiny ve ztišení, obdivném pohledu na nespoutanou přírodu (ach, kdybych byla kosmopolitní typ, hned bych odcestovala do Skotska!), jedinečné atmosféře a pohlazení bytostných, kteří se ještě pilně činili před zimním, klidnějším obdobím. V arboretu naši přátelé našli i hřiby praváky. Žel já jsem měla dost starostí sama se sebou, protože mi jakási mrška muška vletěla do pusy a já si málem vykašlala plíce :-). Z praváků jsme ale k večeři pojedly (ano, opět píši v ženském rodě, neb naše silnější polovičky houby nejedí… zajímavé je, že pánové milují je sbírat, ale jíst nikoli :-)) výbornou smaženici. Zkrátka a dobře, výlet se povedl, návštěva byla úžasná, takže se už jen těšíme na předvánoční setkání u nás v Praze… a také na lázeňské hýčkání, na kterém jsme se domluvili, a které si začátkem roku dopřejeme v rakouských lázních. Srdečně zdravíme do Brna, kamarádi!



ideální úvodní fotka k podzimu



jezírko v udržované části arboreta



My ale stoupáme do divočiny :-).



neónově zelená



rozzářený palouček



červeň mezi zelení



Ale tady by člověk ani nepoznal, že už je podzim...



Toto pírko (asi žluny?), které jsem našla na cestě, mi připomnělo sen té noci.



Tak to je on! Tajuplný posvátný háj.



Vzhlédnete a vidíte tuto krás(k)u...



Růžovo-fialově kvetoucí ocúny...



... a bíle kvetoucí rododendrony.



A opět návrat do podzimu.



dubové listí hýřící barvami



Originální ukazatele, že?



Vstupujeme do světla.



Moc pěkná socha ženy. Mám moc ráda řezbářství.



rostlinné panorama



pestrobarevnost



Rubínově rudé listy, u nich jsme žasli...



Další umělecký kousek ze dřeva... nápaditý a k zamyšlení.



Ta malá holčička ke mně přišla a darovala mi...



... tuto větvičku. Tu jsem si usušila na památku.



V naší oblíbené restauraci ve Křtinách jsme se opět dobře najedli.
Já opět neodolala zvěřině, konkrétně výbornému kančímu gulášku s chlebem.



Večer jsme si vyšli na šípky a narazili i na tyto květiny.



Rybičky jdou spát...



... a zde už vítají nový den.



Výborná snídaně, kterou nám hostitelka připravila. Královská hostina!




19.10.2015