Domů - Střípky z mého života - Fotky

Betlém, Ctnosti a Neřesti na Kuksu

Je to možná už nějakých deset let nazpátek, kdy se mi zdál sen, že jsem se vydala o samotě na Kuks, abych tam rozjímala. Vím, že na onom snovém Kuksu a jeho krajině bylo krásné světlo, a že to bylo na podzim. Jak vidíte z fotek, tento hospital jsem navštívila v zimě, ale i když není světlo tak měkce zlatisté jako ve snu, ale typicky zimně křišťálové, jsem nesmírně ráda, že jsem tam byla. Opět jsem tam byla ve všední den, takže turisty, které jsem tam potkala, bych spočítala na prstech jedné ruky. A to je pro mě nejdůležitější. Ve čtvrtek 21. ledna vládla třeskutá zima a po čekání na autobus jsem byla trochu prokřehlá. Nicméně samozřejmě turistická sezóna je ještě daleko, takže všechny krámky a stánky zely prázdnotou. Ale naštěstí, naštěstí jedna restaurace (Baroko) otevřená byla. Tam jsem si vděčně objednala horkou griotku – mimochodem, tu vám v chladném období vřele doporučuji. Naučil mě to pít v restauracích můj muž a skutečně to spolehlivě a nadlouho zahřeje a navíc, jak možná víte, sladké, to je moje :-). K tomu jsem si četla Smrtnou zimu s úchvatnou a tento výlet doplňující obálkou a pokud vás zajímá, jak se mi líbila, dočtete se to na Databázi knih, jejíž odkaz najdete ZDE.

Z restaurace jsem se vydala k hospitalu, který byl celý zahalen do čerstvě napadaného sněhu. Stoupala jsem po schodech, sníh mi křupal pod botami, zábradlí jsem se neodvážila dotknout, abych neporušila čisťounkou sněhovou vrstvu. Na nádvoří už jsem se kochala prvními sochami mistra Matyáše Brauna – anděla vítězícího nad smrtí a třímajícího knihu se symboly Alfa a Omega, barokním ztvárněním zvěstování Panně Marii na průčelí kostela, sochami svatých shlížejících do údolí. A samozřejmě jsem zamířila k tomu hlavnímu – k sochám Ctností a poté Neřestí. Bylo pro mě symbolické, že cesta Ctností byla zasněžena a já se opatrně nedotčeným sněhem vydala a dělala jsem první stopy. U Ctností začalo sněžit, a to právě, když jsem byla u sochy zpodobňující Moudrost. Má vnitřní prožití u Ctností a Neřestí si ale nechám pro sebe. U fotografií jsem u obou pólů lidské povahy několik málo vlastností vynechala, protože je v tuto chvíli nepovažuji za něco, co se dá označit za Ctnost / Neřest. Pokud vás zajímá, které jsem vynechala, tak pátrejte na netu a porovnávejte, které sochy mezi mými fotografiemi chybí :-). Samozřejmě, že se to vůbec netýká uměleckého ztvárnění, protože Matyáš Braun je skutečný mistr. Ale o tom ještě něco povím dále.

Od hospitalu jsem se vydala sněhem třpytícím se diamantovými odlesky směrem k Betlému, jež je opět dílem slavného sochaře. Krajina sněhem zavátá byla jedinečná, ale cesta rozhodně nebyla žádný med, byla jsem hodně ráda, že jsem k Betlému v lesích ukrytému došla. Když jsem jej spatřila na vlastní oči, úplně jsem užasla. Nadživotní výjev Ježíšova narození vytesaný ve skalách, pro mě vrchol Mistrova génia! Nic na tom nemění to, že hodně postav je zubem času či vandaly zničených, ani to, že některé byly zapadané sněhem. Jde o skutečnost, co člověk dokáže, když dovolí božské inspiraci projevit se. Velký člověk přijížděl do lesů, aby zde sochal velkolepý vánoční trojrozměrný obraz, jež podle mě nemá ve světě obdoby. Těžko se mi hledají slova a těžko jsem také od Betlému odcházela. Jsem si jistá, že se sem vrátím někdy na jaře nebo v létě, abych mohla obdivovat i to, co bylo dosud skryto (a nemyslím jen samotný Betlém, ale také Sv. Jana Křtitele a další sousoší nedaleko Betléma).

Výlet do Kuksu a zejména k lesnímu – skalnímu Betlému byl pro mě skutečný duchovní prožitek. Završil tak mé zimní putování Jizerskými horami, které pro mě byly zase obohacením duševním a také okolo Konopiště, které jsem prožila emočně, hlavně tedy co se týče vnitřního dítěte. Na Kuks se ještě někdy v sezóně vypravím, zajdu si i do bylinkové zahrady a hlavně, hlavně mě opět pokoří i dojme Braunovo umění v hloubi krásných lesů.



první, snový pohled na hospital Kuks



Kaskádovité schodiště, jež obývají dva Vodnáři.



Teď v zimě ale jeho zábradlím voda nestéká.



krátké spočinutí u knihy a horké griotky



Romantika jako blázen!



A už vidím první zasněžené sochy.



Jako zámecké schody v pohádce Tři oříšky pro Popelku...



monumentální socha anděla na terase hospitalu



a zde s kostelem Nejsvětější trojice



překrásná terasa - celá sněhově pocukrovaná



Jiný úhel pohledu. A všimněte si, jak na soše sníh utvořil srpek Luny.



Vše je tak citlivě zasazené do krajiny... i cesta Ctností.



A ještě jednou Ctnosti, tentokrát z druhého konce.



a opět na terase



Ta kamenná poupátka mě okouzlila, moc pěkná ozdoba na Kuksu.



na schodech přímo u kostela



A opět poupátko, směrem k Ctnostem.



Pískovcově zemitá barva fasády se doplňuje s bílou a lososovou.



Vznešenost a velebnost, jiná slova mě nenapadají.



Sněží okolo anděla blažené smrti (u Ctností).



Ještě jednou anděl z terasy, úchvatně ztvárněný.



Anděl žalostné smrti (u Neřestí) a jeho facepalm.



stezka Neřestí



a opět i z druhé strany



Strana hospitalu od zavřené bylinkové zahrady.



Fotogalerie jednotlivých Ctností a Neřestí - klikněte na příslušný obrázek:


Ctnosti

Ctnosti


Neřesti

Neřesti




Stromy tu zasněžené nejsou, tak mají aspoň bílé kmeny :-).



bílo na nebi i na keřících



Nesmím zapomenout na podpis fotografky :-). A poprvé na sněhu.



další pohled na zasněžený Kuks



Dopadalo sem tak úžasné světlo, škoda, že jeho skutečná síla na fotce není znát.



V lese jsem objevila sousoší Panny Marie s Ježíškem.



stromky maličké i vzrostlé



Mnou milované klasy krásy jsou pod tíhou sněhu.



Stejně tak jsou zasněžené i lístečky u tohoto... buku? Nejsem si jistá, ale působil tak křehce...



Pohled do krajiny, v dálce je hospital Kuksu.



Cesta k Betlému vede do kopce...



... i po rovině.



tamní zasněžené smrčky









A to je on! Betlém od Matyáše Bernarda Brauna.



reliéf Příjezd mudrců z východu



reliéf Narození Krista



neskutečné trojrozměrné proporce vysochané ve skalním masivu



Erb, myslím, že bude Šporkova panství.



reliéf Vidění sv. Huberta



Celá ta nádhera je obklopená skutečnou krajinou, našimi lesy.



Jákobova studna s torzy soch



socha poustevníka Onufria



ovečka



poustevník Garin u pustevny



Takovýchto uměleckých děl bývalo v těchto lesích usocháno víc.



Ještě jednou Onufrius. Zde je lebka pod jeho sepjatýma rukama lépe vidět.



Zasněžené borůvčí nevídám moc často.



zimní rozcestí



A nakonec česká vlajka u jednoho domu ve vsi.




12.3.2016