Domů - Střípky z mého života - Fotky

Slunné Mariánské Lázně

Po nevímjak dlouhé době jsem si dopřála „dámskou jízdu“. A nemyslím tím přenocování u mé sestry nebo kamarádky, spojené většinou s povídáním si do pozdních nočních hodin, to zažívám poměrně pravidelně, ale tentokrát jsme se s kamarádkou vydaly na víkend mimo Prahu. A to do Mariánských Lázní, kde jsem byla poprvé a velmi se mi tam líbilo (což se o všech lázeňských městečcích říct nedá…). Své vykonala milá společnost a obohacující rozhovory („holčičí“ dohady nevyjímaje :-D ), také nádherné, blankytné počasí a jistě i potřeba na chvilku utéci z běhu všedních dní. V Mariánských Lázních jsme každopádně tvořily onen zlomek mladé generace, ale to nám nevadilo, město tak dýchá mnohem poklidněji než rušná metropole. Byly jsme ubytované v penzionu mimo centrum, tedy v tišší a nepředražené části, avšak blízko trolejbusové zastávky. Možná i změnou „podnebí“ jsem se tam skvěle vyspala. Měla jsem tak dostatek sil nejen na prohlídku města, jeho historií podepsaných bulvárů (slovo ulice se mi zdá nevýstižné…) a živoucích parků, ale také na výlet do okolních kopců a lesů, kde jsme načerpaly podzimní energii. V Mariánských Lázních jsme pochopitelně nemohly neochutnat tamní minerální vody, velmi, velmi mi zachutnal Rudolfův pramen, mající protizánětlivé a antibakteriální účinky a také posilující ledviny. Navíc vyvěrá v překrásném dřevěném pavilonu obklopeném zelení, kde se mi moc líbilo, můžete se pokochat díky fotografiím níže. Už jsem přemýšlela, že bych se do Lázní třeba na jaře vrátila (i kdyby jen na den) a vzala si s sebou nějaké lahve, do kterých bych si lahodnou léčivou minerálku nabrala. Kromě minerálních pramenů jsme v Mariánských Lázních také ochutnaly teplé lázeňské oplatky a vzhledem k tomu, že ráno a večer už byla pořádná zima, jsme se rády zahřály punčem. Svatováclavský víkend, jakousi poslední letošní dovolenou (pokud nepočítám Vánoce…), jsem tedy prožila opravdu nevšedně, v slunečném rozpuku podzimu.



Kdo nepoznává tuto památku, pak na fotce najdete i nápovědu... :-)



počínající podzim



zahrady na terasách



Zelená se stále drží...



výhled na Mariánské Lázně



světlem zářící kapradí



Z odpočinku v trávě...



Ehm, původně jsem myslela, že půjdeme z kopce, ale nakonec jsme to musely vystoupat.



Rozhledna Hamelika...



... a rozhled z ní.



krásný sloh budovy Ferdinandova pramene



vyvěrající Ferdinandův pramen



pomalu, ale jistě se zbarvující příroda Lázní



A je to tady! Nádherný pavilon Rudolfova pramene.



nalevo



napravo



ohromující zdobení



výhled do přírody



A hra slunce na závěr...



Rybníček beze jména... Ale krásný, že?



Kačer prostě nesmí chybět ani v Mariánských Lázních.



Tak propracovaná architektura...



Vitráž v barvách nebes...



Jak Kolonáda pěkně barevně ladí se stromy... :-)



Zpívající fontána






promenáda v parku



A opět u kolonády, tentokrát hlavní štít zvenčí.



Výmalba jako z jiného světa.



detail



Tato světelná dekorace v pavilonu Křížového pramene se mi moc líbila.



Těch krůpějí z fontány jsem si všimla až dodatečně, dodaly fotografii na kouzelnosti.



Opět další pohled na sluncem zalité město.



Kolonáda a Zpívající fontána pohromadě.



A už se blížíme k pavilonu Karolinina pramene.



Sluncem hlazené květiny a za nimi další perla lázeňské architektury.



Jeden z mnoha hotelových komplexů.



stromy v harmonii



Proč prý fotím roští :-)? No, právě takováto nespoutanost přírody se mi tolik líbí...



Takových krásných domů je v Mariánských Lázních spousta!



Zatím vítězí zelená, ale brzy už bude mít navrch žlutá barva...



hotel Bohemia



hotel Excelsior



To není obyčejný "kruhák". S květinami vypadá i rušné místo hezky...




17.10.2013


***



Praha. Beroun. Zdice. Hořovice. Rokycany. Plzeň. Stříbro. Mariánské Lázně. Ano, opět jsem se vlakem vydala do Mariánských Lázní, protože jsem při minulé návštěvě zjistila, že v jednom z obchodů mají knížku, kterou jsem měla v dětství hodně ráda, a kterou už nejen v pražských knihkupectvích, ale i na internetových nákupních portálech a aukcích nenajdete. O víkendu však měli zavřeno, takže jsem si vzala jedno říjnové pondělí dovolenou a vydala se do již známého města. Nestačila jsem žasnout, jak se zde za dva týdny příroda proměnila. Stromy, jejichž listí bylo na konci září ještě převážně svěže zelené, se nyní proměnily v pestrobarevné krasavce. Poznamenala jsem si poetickou myšlenku, která mi nyní onu atmosféru znovu oživuje, a to, že stromy byly jakoby poseté rubíny a citríny a byly jako zlato zářící. Zopakovala jsem si výlet na Mecséryho vyhlídku, kterou jsme posledně jaksi obešly a shlížely na město odjinud (má milá L., tak tam jsme měly dojít :-), omlouvám se za obejití této vyhlídky). A jako odměnu jsem si teď z bílého altánu mohla vychutnat výhled na Lázně v podzimně zlatavém hávu a vdechovala jsem zemitou vůni spadaného listí. Zkrátka a dobře, výlet se povedl, knížku už mám doma a těším se, až se do Mariánských Lázní opět vrátím, už jako jejich přítelkyně a věrná obdivovatelka.






















































































8.1.2014