Domů - Střípky z mého života - Fotky

Kostel v Panenském Týnci, menhir Kamenný pastýř

V pátek jsme v práci dostali volno, a protože mi štěstěna přála a počasí navzdory dosud vrtkavému létu bylo jako vymalované, rozjela jsem se do Panenského Týnce a do vísky Klobouky. Cestou jsem i fotila. To, co jsem nemohla vyfotit, byla z okna autobusu ubíhající krajina s poli, sady a i vrtulemi větrné elektrárny (konkrétně tato v okrese Kladno je nejvýkonnější v České republice). Tuto fotografii jsem našla na netu.






Panenský Týnec


V Panenském Týnci se skví polorozbořený klášterní chrám spojený s Anežkou Českou. Odtud je také odvozen název obce – v tomto klášteře nacházely své útočiště panny klarisky. Prostory kostela skýtají místa s léčivou silou (především pro léčbu duše), zklidňující, a také prý působí magicky, jako požehnání. Ne nadarmo si tu říká spousta párů své „ano“ – vlastně jsem měla štěstí, že toho dne jsem si zde mohla vychutnat samotu. Ušlapané cestičky, kde chybí tráva, vám napoví, kde jsou nejsilněji působící zóny. Na nich jsem cítila něco povznášejícího, čistého. Určitá místa na stěnách chrámu jsou prý vodiči energie, ovšem sama jsem objevila jen jeden hřejivý kámen. Nepoměrně více síly jsem pociťovala u menhiru. Doporučuji navštívit tento kostel zrána, kdy je atmosféra přeci jen čistší, navíc tam neustále poletovali holubi a vlaštovky, mající ve skulinách zdí hnízda, takže o kouzelnost je postaráno…
























Kamenný pastýř


Odtamtud jsem se vydala do asi pět kilometrů vzdálené obce Klobouky, u níž stojí největší český menhir Kamenný pastýř. Tento menhir skutečně tvarem připomíná postavu pastýře, prý kolem něj dříve bylo uskupeno dvanáct menších kamenů… jako jeho stádo… i odtud pochází jeho název. K menhiru vedou dvě cesty – buď přímo polem, kde je udupaná cestička mezi klasy, nebo pěšinou vysypanou kamínky. Kontakt s tímto zhruba pětitunovým a nad zemí přes tři metry vysokým kamenem je velmi posilující, ať se dotýkáte jeho sluncem vyhřáté plochy nebo ať postojíte či posedíte v jeho stínu. Naplní vás něco velmi zvláštního, když o něj opřete čelo a přitisknete se ke kameni dlaněmi i tělem, můžete jej i obejmout. Působí opět léčivě, meditativně a budete od něj odcházet osvěženi. Také jsem o něj opřena zapomněla úplně na čas, stačí se ztišit, nesoustředit se na myšlenky a už se ocitáte v mnohem bližším sepjetí s Pastýřem. Na cestu zpět se mi ani nechtělo, nejraději bych tam seděla dál a dál… Opravdu vám návštěvu této kamenné postavy z celého srdce doporučuji. Za celou dobu, co jsem u něj pobyla, se tam objevil pouze jeden starší manželský pár. Pán mi prozradil, že se sem vydali, protože si to kdysi slíbili :-). Mmch, můžete si k Pastýři vzít i své kameny, aby se dobily. Jako umístění každého menhiru, i jeho je posvátné. Naznačuje to i skutečnost, že v den dvou velkých keltských svátků pozorováno od Kamenného pastýře slunce vychází přesně nad horou Říp.

































Momenty z cesty


Také tu zaznamenám několik momentů z mého putování. Za zmínku stojí určitě boží muka kousek od Pastýře… až doma jsem zjistila, co slunce, světlo na jedné z fotografií vytvořilo… tři poháry, z toho jeden drží nemluvňátko na dlani a žena s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy jako by z této světelné nádoby pila... U Žerotínského rybníka jsem si ráda odpočinula, u zvýšeného břehu jsem se posadila a bylo opravdu osvěžující po dlouhém putování ve třicetistupňových teplotách ponořit a svlažit nožky v chladivé vodě. Hned se mi pak šlo lépe. Na venkově je mi příjemné, že lidé přívětivě zdraví a povídají si. Také jsem ze stromu na návsi ochutnala pár višní, mňam. Zkrátka, letní výlet byl příjemný a s mnohými překvapeními.
































17.7.2009