Domů - Střípky z mého života - Fotky

Krkonošská pohádka

Aneb drž pec! :-) Když se ve vzpomínkách vracím do Krkonoš, kde jsme trávili naši letošní dovolenou, cítím radost, vděk, úžas i smutek. Radost z toho, jak skvěle se nám dovolená povedla (a to i včetně počasí) a kolik jsme toho prošli, viděli a zažili, vděk k vládci hor a dalším bytostem přírody za tolik darů, jichž se nám díky nim dostalo, úžas nad krásou, čistotou a rozmanitostí tamějšího kraje a také smutek z toho, že jsme se museli vrátit a vlídné hory a jejich obyvatele opustit. Nebyly to jen hory, vody, zvířata a rostliny, které nás obdarovali, ale také místní lidé. Možná jsme jen měli štěstí, ale za celou dobu jsme nenarazili na člověka odtažitého, natož přímo neochotného. Jaká to změna oproti klimatu v Praze (o které si už dlouho myslím svoje)! Byla jsem z tohoto propastného rozdílu velmi mile překvapená i dojatá, myslím, že to souvisí i s vyzařováním Krkonoš, jež se otiskuje i do ducha každého místního. Také jsme – ač jsme se snažili - nepotkali krakonošovu sojku... asi na nás nebylo co práskat :-D. Pro množství obrazového materiálu jsem se už na dovolené rozhodla povídání rozdělit, jak uvidíte níže. Na této hlavní stránce jsem se vyřádila s mými oblíbenými tematickými sekcemi, jež se snažím každý rok poskládat originálně, nu a povídání a chronologicky řazené fotografie jsem umístila do podstránek. Na této stránce ale ke každému jednotlivému dni rozepisuji trasu naší cesty.





Toto video sem vkládám, abych připomněla, ke komu směřovaly už při našem putování a samozřejmě ke komu směřují i nyní mé díkuplné a hezké myšlenky, a kdo se stará o to, aby naše nejvyšší hory byly takové, jaké jsou. Nikomu to nenutím, každý má právo na vlastní pohled, někdo mou víru v Krakonoše může považovat za zabřednutí v pohádkách. Pro mě byla pohádka celý týden strávený v údolí pod Sněžkou. Stejně jako je pro mě výjimečně silný příběh z mé loňské cesty na Říp, kde jsem našla medailonek, právě který mě přivedl k potřebě letos do Krkonoš jet a na Sněžku vyjít. Nebylo vůbec co řešit, vzala jsem jako nezměnitelný fakt a poslání se vydat právě sem a nechat na sebe hory působit. Můj vzácný a opatrovaný medailonek nyní tedy i uvidíte, jako druhý obrázek z řady fotek věnovaných právě horskému vládci a nazvaných…



Pocta pánu hor Krakonošovi


česká vlajka, české hory



"V horách svých jsem Tvým ochráncem."
Dárek pro mne dovezený do jeho hor.



Památný okamžik - při výstupu na Sněžku poprvé vidíme její vrchol.



Důvěřuji Ti... Ježíši a hlavně Krakonoši.



rozličné dary posvátné studánce i bytostem hor



Velké Tippeltovy boudy - citlivě zasazené do krajiny.
Krakonoš by měl radost - jde o nejzachovalejší doklad lidové architektury v Krkonoších.



Velký moment - pohled do České republiky ze Sněžky.



Naše duchovní zastavení na Sněžce...



... v kapli Sv. Vavřince.



Turistický rozcestník na nejvyšším bodě naší domoviny.



Jedna strana mého pokladu - talismanu - se Sněžkou.



Druhá je s Krakonošem a jeho záštitou.



vrchol Sněžky v jedinečném světle



Děkuji Krakonošovi za toto dědictví doby ledové... Třetihorní parovina u Luční boudy...



Takto vypadá krkonošská pohádka...



Kapradinové schody do nebe. Či do zasedací místnosti elfů?



odkaz na Krakonoše a jeho sojku práskačku :-) na jednom domě v Peci



Vzpomněla jsem si na díl, ve kterém Trautenberk sušil Krakonošovu louku :-).



krásný dřevěný čertův mlýn u Malé Úpy



Škoda, že nebyl v pohybu..., ale samozřejmě i tak to byl hezký pohled.






socha Krakonoše






Poslední pohled na Sněžku - z Pěnkavčího vrchu.



Tento prozářený květ je pro Krakonoše a všechny dobré přírodní bytosti hor.





Odlesky ráje


krása a barevnost Obřího dolu



Pohled do hor i údolí je jako z jiného světa...



Pohled z vyhlídky na Sněžce do údolí s Pecí je dechberoucí...



Můj pohled z relaxace v lese do korun stromů. Pěkný, že?



Pohled do Polska je ze Sněžky také ohromující.



A už zase koukáme do naší země a našich hor.



Krása a ráj sám - to jest ledovcové jezero Maly Staw.



mozaika barev



Květy, lesy, hory, nebesa... a to ještě neslyšíte zurčení potůčku!



lesní potok dávající život, osvěžení a odpočinutí



Pestrobarevnost Liščí louky, která je zároveň prameništěm.



Tato babočka se stala mým kamarádem a vůbec se nebála.



svěžest zeleně v rašeliništi ve Vlčí jámě



Ten strom tam v okénku tak zářil...



..., a když jsem přišla blíž, ukázal se mi tento výhled a tolik zeleně!



panorama u Malé Úpy a odstupňované květiny



pestrobarevnost - zeleň, růžové květy i barvy duhy





Nemožné do tří dnů, ale zázraky hned


Hmyzí hotel bylo pro mě v Krkonoších milé překvapení.



Stejně tak paní včelařka, která se chystala k péči o svá včelstva.



Moje milá setkání na cestě na Sněžku - vyhřívající se ještěrka...



... a odpočívající babočka paví oko. Včelku na cestě jsem nevyfotila.



Vodou zkrápěný barevný list (jediný široko daleko) na křížové cestě...



..., který jsem našla u tohoto zastavení s kapkami.



Kontryhel neboli pláštík Panny Marie neboli ženský plášť -
- jeho list připomíná poskládané záhyby pláště nebo skládanou sukni...
Je to rostlina žen a já si jej s chutí dala, i s tzv. nebeskou rosou.
Našla jsem jej na schodech k mariánské kapli - jak symbolické.



Kousek od schodů si to šinul šnek, ten mě také potěšil :-).



V lese jsem na pařezu rozpoznala zářivé srdíčko.



Na Valšovkách jsme šli okolo roubenky s roztomilými vánočními ozdobami v oknech :-).



V prvním byl sněhulák, v druhém dva ptáčci s peříčky.



Nu a třetí okno zdobilo prasátko - hned jsem si zazpívala písničku od Vltavy.



Tento bělásek poletoval z květu na květ kousek pod vrcholem Sněžky.



To je ona fotka se zázračného setkání s přírodními bytostmi u Liščího potoka.



A takhle vypadá potoční koryto v běžných barvách.



To jsme měli krásný výhled u večeře!
Srpeček luny a obrazec, který vytvořil cirrus - oblak z ledových krystalků.



Tenhle motýlek na Motýlí hoře se vůbec, ale vůbec nebál! A stále okolo mne létal. Miláček...



Přesličky mají svou jednoduchou krásu... zde ozvláštněnou bílými suchopýry.



I Ty moje jahůdko!



Našla jsem je kousek nad sochou Krakonoše. Vzala jsem je jako dárek od něho.



Jak radostné potkat v horách tento klenot lidových řemesel!



Jak ráda vzpomínám naše objetí s náprstníkem na Pěnkavčím vrchu.



Vznosné držení a ušlechtilý pohled vlčáka a myslím, že i já jsem se mu líbila :-).





Dyť je to blázen, divokej! :-D


Naparující se a hudrující krocan a flegmoušské krůty :-).



Těsně před zdoláváním Sněžky jsme dostali jasný pokyn: "Drž pec!"



Viděla jsem tur pasoucí se v lese. Konečně můžu zemřít šťastná! :-D



Vzpomínky na minulost. Přiznejte, kdo pamatuje tuhle Májku?



Nahé ženské koleno, to je druhé jméno Ducha Svatého!



Zakázané ovoce... Nakonec jsme si ale tudy cestu přeci jen nezkrátili.



Tohle rozcestí mi připomnělo scénu z Mrazíka.
"Darujte chudáčkovi, žebráčkovi - slepému, chromému!"



V boudě Smetánka se natáčely Sněženky a machři.



"Tak po zelený, Vláďo, po zelený!"



smějící se psi - samojedi



Jeden z nich přišel na chvíli i k mému stolu pro pohlazení.



Další pejsek (není to zdrobnělina, bylo to odrostlé štěně) na další boudě se u mě uvelebil.



A tenhle mě úplně žral! ;-) Však se taky nechal pohladit.





Krkonoše rozkvetlé


"Za bránou tisící, tam zvonková je zem...
A lidé zvonkoví v ní zvoní celý den,
pro váš pláč, pro váš smích,
ring o ding, pro váš hřích... poslouchej........"



Bíle kvetoucí suchopýry ozdobily rašeliniště, jako perly zdobí ženskou šíji.



ještě růžový vřes



Takhle rozkvetlé zdivo je na Aichelbergu.



moc pěkné kvítky jestřábníku oranžového



"A lidé zvonkoví, ve zvoncích zrození,
když se stane neštěstí, svým zvonkem zazvoní..."



růžově růžový hvozdík kartouzek (za dešifrování jeho jména děkuji milé Luďce :-))



Sněžka v plném květu...



... a stejně tak traviny na jejím úbočí.



fialková krása



Parovina byla samý květ, kam jen oko dohlédlo...



zářivá žluť přitahující čmeláky, vosičky i včely



Tato divoká, elfy zvlášť opečovávaná zákoutí, mám moc ráda.



Tato krása vroubila mou cestu na Motýlí horu.



"Ring o ding, ring o ding, poslouchej.....
Nemocní se uzdraví a slunce začne hřát,
auta se vyhnou a kdo nemoh´, může vstát."



Bílé kalíšky, které často nepotkávám.



prospívající mech



Vstupte do království náprstníku červeného!



růžová něha



krása nesmírná



Na sklonku posledního dne se mi zjevil len...
Každý zná jeho užitečnost díky Krtečkovi, že ano?
A jeho modré květy jsou navíc tak něžné a křehké...





Krkonoše gastronomické


naprosto vynikající kyselo a domácí rakytníková limonáda
(bouda Pod Sněžkou)



další tradiční krkonošské jídlo - borůvkové knedlíky
(bouda Růžohorky)



borůvky, tentokrát v přirozeném stavu
(Vavřincův důl)



domácí brusinková limonáda a Aperol Spritz (a muž má černé pivo)
(náš hotel Krokus)



zelňačka a domácí okurková limonáda
(Lyžařská bouda)



kyselo a lahodná domácí meduňková limonáda
(Lesní bouda)



malý kozí mls a už upitá domácí meduňková limonáda
(Lesní bouda)



Je vidět, jak mi kozí sýr chutná :-). Labužnický zážitek!
(Lesní bouda)



kyselo, Martini a domácí brusinková limonáda - vše vynikající
(náš hotel Krokus)



slaďoučké borůvky
(pohraniční cesta u Pomezních bud)



jahůdky z našeho tajného místa v Peci pod Sněžkou
(neřeknu :-))



růžové víno, Kofola a opět mužovo černé pivo
(náš hotel Krokus)



hřích posledního večera - hamburger
(náš hotel Krokus)



vděčnost, smutek i nostalgie posledního večera
(náš hotel Krokus)





Naše útulné útočiště


útulný pokoj






nesmírně osvěžující výhled z okna



Smrky mají ještě zelené šišky.



Jestli nevěříte, tady máte důkaz! :-)



Menu plné lahůdek, které nám nosila hlavně jedna moc milá mladičká servírka.



I na květinové výzdobě a dekoracích si dali záležet.



Příjemně a ozdravně hřejivá sauna, kterou máte jen pro sebe.



Jak krásně borovicové dřevo vonělo, mmm! Miluji saunu!



Jakož i relaxaci na pohodlných lehátkách, zde navíc jsem obklopena zelení.
Á propos, kde jinde číst Kingovo legendární Osvícení než v horském hotelu? :-D



Po sauně jsem se zašla také ochladit do Úpy... jen nohy tedy, nahá bych se koupala jen při měsíčku :-).



Ptáček mi zpíval a dělal společnost, leč stále hopkal, takže foto je trochu rozmazané...



ještě nahlédnutí do naší koupelny



malá přehrada v Peci pod Sněžkou



náš hotel za denního světla



a zde za nočního osvětlení



Těžko se mi vyjadřuje, co jsem na našich túrách i v našem dočasném domově v Peci pod Sněžkou cítila, ale snad postačí, když řeknu, že jsme tam byli naprosto šťastní, celou dovolenou v náruči hor jsem si tak užívala, že jsem vůbec nevnímala plynoucí čas… pojem času se jaksi rozplynul… takže jsem si až u posledního posezení u večeře na venkovní zahrádce našeho hotelu Krokus bolestně uvědomila, že odtud za pár hodin odjedeme… a nemohla jsem zadržet slzy. Skutečně to byla jedna z našich nejlepších dovolených. Stále zůstávám věrná mé milé, líbezné Šumavě, kde se cítím skutečně doma. Zde v Krkonoších to byl jiný cit, duchovní vyzařování je silné a vlídné jako v šumavských hvozdech, ale přesto jiné… v Krkonoších přeci jen vládne mužský vládce a připadá mi, že tam jsem našla pramen mužské duchovní energie. Krkonoše v mém srdci tvoří mužskou polovinu jednoho celku, společně s žensky jemnou Šumavou. Netřeba snad zdůrazňovat, že ochranný amulet s vyobrazením Sněžky a Krakonoše stále opatruji, mám jej uschovaný v mé krabičce s nalezenými poklady a budu jej s sebou brát na každou cestu či dovolenou do Krkonoš. Talisman byl nejen průvodcem v horách, ale také důvodem, proč jsme jeli právě sem a snad i toho, že... Ale proč se snažit dokola chválit to, nač slova nestačí?



Fotky k jednotlivým dnům k rozkliknutí:


Černá hora
Neděle 19.7.2015

Pec pod Sněžkou - Vebrovy boudy – Kolínská bouda – Václavák – rozhledna Černá hora – Černohorské rašeliniště – Javoří potok – Velká Úpa – Pec pod Sněžkou



Sněžka
Pondělí 20.7.2015

Pec pod Sněžkou – Obří důl - Bouda Pod Sněžkou – Obří sedlo – Sněžka – Růžová hora – Růžohorky – Pec pod Sněžkou



Aichelburg
Úterý 21.7.2015

Temný důl – křížová cesta Na Staré Hoře – Temný důl – zřícenina hradu Aichelburg – Pod Vlašskými boudami – vodopády Vavřincova potoka – Velká Úpa – Pec pod Sněžkou



Maly Staw
Středa 22.7.2015

Sněžka – Obří sedlo – Maly Staw – Luční bouda – Památník obětem hor – Výrovka – Richterovy boudy - Zelený důl – vodopády Liščího potoka – Pec pod Sněžkou



Motýlí hora
Čtvrtek 23.7.2015

Pec pod Sněžkou – rozhledna Hnědý vrch – Liščí louka – Motýlí (oficiálně Liščí) hora – Lesní bouda – Vlčí jáma – Pec pod Sněžkou



Pěnkavčí vrch
Pátek 24.7.2015

Horní Malá Úpa (Pomezní boudy) - Malá Úpa – bouda Krakonoš – Pěnkavčí vrch – Portášky – Velká Úpa – Pec pod Sněžkou








A ještě douška, abyste si z toho všeho chlubení a vzletných slov nemysleli, že jsem od té doby v nirváně… Dnes, když článek zveřejňuji, je mi zase z té mizérie zvané můj život a okolní svět zle. Jen se na to oddělení od jednoty snažím zapomenout skrze nějaká rozptýlení, byť je to počínání krátkodobé a krátkozraké. Vše krásné a povznášející, co jsem v Krkonoších prožila, se nyní dává do harmonie, ve které je vše stvořeno. Zdejší život je utrpení protkané přesně dávkovanými momenty štěstí. Štěstí utváří budoucí neštěstí. Vše, co chceme i nechceme, je stejný průšvih, vše je zapisováno, ukládáno a použito proti nám v pravý čas. A žel, krása viděná jasnýma očima, hmatatelná dotykem motýlích křídel a slyšená otevřeným srdcem člověku připomíná vlastní ošklivost a ubohost jeho pachtění. Jak nahoře, tak dole. Vítejme v matrixu… (Lidé mi možná neporozumí, příroda ano.)


22.8.2015