Domů - Střípky z mého života - Fotky

Zápisky jednoho říjnového dne

Včera neděle byla, včera byl krásný čas, včera neděle byla, za týden bude zas… Ráda bych vás provedla mým dnem, který byl aktivní od rána do večera. Ráno jsem vstala do blankytného rána, vyžehlila jsem prádlo, které jsem při včerejším velkém úklidu nestihla, také jsem ještě něco málo poklidila… Posnídám - výjimečně něco sladkého a k tomu zelený čaj – a u toho si čtu. Muž se mezitím také vyhrabe z postele, ale to už se zase já oblékám, beru si látkovou tašku a vyrážím do Prokopského údolí na šípky. Budou to už poslední na čaj, neboť už nadcházející noc má přijít první mráz. Po mrazících se šípky také mohou sbírat, ale protože jsou sladší a už trochu ochuzenější o vitamin C, tak na marmeládu. Tu bych letos také chtěla vyzkoušet. Nicméně zásoby šípků na voňavý čaj máme, myslím, víc než dostatečné, rozhodně větší než loni. Sběr šípků je pro mě intimní, ryze ženská a až meditativní záležitost, upřímně děkuji šípkům a přírodě za její dary v průběhu celého roku a těším se, až se spolu na jaře opět ve zdraví shledáme. Je to pro mě symbolické rozloučení s bylinkami a zároveň se nalaďuji na podzimní a zimní ztišení a zklidnění. Pečlivě si vybírám, z jakých keřů budu šípky otrhávat, obdivuji v duchu i nahlas jejich zářivou červeň, nechám se přitom hladit již unavenými slunečními paprsky a čas od času se musím vysvobozovat z trnitého zajetí – nebo objetí :-)? V Prokopáku jsem sama, sama od všech, jedinými zvuky jsou šumící listí a dětské povykování, které sem doléhá od polí, kde pouštějí draky. Slunce začíná pěkně hřát, připomene mi to odpolední posvícení, takže se pomalu vydávám zpět, přičemž ještě cestou posbírám nějaké barevné popadané listí ke zkrášlení domova. Doma si s milým ještě nějaký čas užíváme samoty a pohody, ale v půl třetí konečně zavíráme dveře bytu a jdeme na autobus.























Ve stanici Břevnovský klášter vystoupíme a zažívám oproti osamělému dopoledni v přírodě protipól – davy lidí. Ale trochu přeháním, není tu tolik lidí, kolik jsem si myslela, že tu bude, zažili jsme tu už větší nátřesk. Hudba hlasitě vyhrává, atrakce lákají k návštěvě a slunce radostnou náladu jen podtrhuje. Celý areál si projdeme, poslechneme si flašinetáře (nemůžu si pomoci, ale připomíná mi toho z Ocelového města :-)), koupíme si a společně ukusujeme bramborák, jdeme na labutě, resp. létající draky. Z výšky pozorujeme lidské hemžení i členitost areálu. Poté si dáváme naši velmi oblíbenou a osvědčenou horkou skořicovou medovinu, ochutná ji i moje sestra a stejně jako my i ona si kupuje dvě lahve domů. Skvěle se bavíme, zajdeme si na autodrom. Tam se dokonale vyřádíme, máme záchvaty smíchu, stíháme nejdřív my mého mužíčka a pak on nás, my si střihneme jízdu pozpátku, kdy se dá autíčko ovládat až za chvíli, no prostě, mé vnitřní dítě může být spokojené :-). Nabiti endorfiny se jdeme trochu zklidnit a potěšit do parku rozzářeného podzimem, milý zde posbírá i nějaké ořechy. Pak mi musí nutně na střelnici vystřelit růže z papíru, taková naše tradice na břevnovském posvícení.

Když sestra odejde, my jdeme ještě na horskou dráhu – opět skvělý zážitek, držím se milého a užívám si rychlou a zběsilou jízdu. Protože začíná padat chlad, jdeme se ještě zahřát pořádným panákem horké medoviny a pak se projdeme klášterní zahradou a také blízkým lesíkem. Za méně i více vášnivého rozhovoru čas uteče hrozně rychle a my, zatímco se začíná smrákat, přecházíme na naše místo, odkud budeme sledovat večerní ohňostroj. Na pódiu vyhrává kapela „naší“ píseň od Metallicy, snad ani není potřeba jmenovat, zkrátka nejlepší ploužák všech dob.

Trust I seek and I find in You,
everyday for us – something new…

(Hledám důvěru a nacházím ji v Tobě,
každý den pro nás má něco nového…)


Na tuto píseň máme krásné vzpomínky, milý mi ji, když jsme se sbližovali, hrál na kytaru, já o něj ležela opřená… ach jo, byly to tak romantické okamžiky… Určitě máte také tu svoji píseň… My tedy máme i „náš“ film, na který jsme se začali sledovat ještě jako kamarádi, kteří se znali krátce a tak nějak se to celé zvrtlo a po tomto filmu z nás již byl partnerský a zamilovaný pár. Ten film jsem tedy před lety nedokoukala, mlhavě si pamatuji jen, že najednou běžely titulky a pak už jen ticho :-). No dobrá, tak konec vzpomínkám… Nyní jsme tedy stáli na paloučku a kochali se barevným ohňostrojem, který zářil nad našimi hlavami. Sice si myslím, že byl kratší než ten, který jsme viděli vždy v sobotu, ale to nevadí, úchvatný byl i tak a zasloužil si náš velký potlesk. Suma sumárum, bylo to nejlepší Břevnovské posvícení za celou dobu, co tam chodíme, skvěle jsme si to užili a máme úžasné vzpomínky.






































































12.10.2015