Domů - Střípky z mého života - Fotky

Cesta na poušť - obrazem

Jak si můžete přečíst ZDE, strávila jsem loni (a za několik hodin už to bude předloni) čas v poušti, sama, daleko od lidí. Letos v prosinci jsme si s přáteli udělali do těchto míst výlet, zvládli jsme i najít a vyšlápnout Vysoký vrch, pradávné hradiště a strážní místo obývané Kelty. Na místě jsme poznali, proč si vybrali zrovna tento kousek naší země. Ostatně, už cesta tam byla jako z jiného světa… Rozdělili jsme se a já se vydala cestou, která jako by byla zamknutá přírodními bytostmi. Vlastně to vypadalo, jako že tam žádná cesta není, protože byla zatopená obrovskou louží. Ale když jsem vše obešla, dorazila jsem na zajímavý palouček, odkud jsem se vydala skoro neznatelnou pěšinkou nahoru na vrchol. Když jsem byla skoro nahoře, myslela jsem, že tu potkám někoho od nás, ale vynořila se srnka. Obě jsme na sebe překvapeně koukaly a ona pak samozřejmě vzala kramle :-). Ale cvaknout jsem ji stihla. Samotný Vysoký vrch je opravdu kouzelný a říkám si, že je dobře, že tam žádná turistická cesta nevede. Že je vrch skrytý a těžko objevitelný. Jeho krása tak zůstává nedotčená. Všechny jsem zavedla i na místa, kde jsem nocovala, rozjímala a také k poutnímu místu, žlábecké kapličce se studánkou, která nás i v tomto čase podarovala svou chutnou vodou. Výlet jsme krapet protáhli, takže k autu jsme se vrátili až za tmy, což bylo taky veselé, kvaltovat za sílícího soumraku :-). Líbilo se tam všem, ale pro mě to pochopitelně bylo o tolik silnější, že jsem mohla vzpomínat na svoje prožité chvíle samoty, odloučení, ale také poznání.


Kachny nás uvítaly. :-)



hezký hastrman



Já se vydala touto cestou, kterou rusalky zamknuly pro nevítané.



Krásná srnka - stály jsme od sebe pět metrů. Zde již na útěku :-).



A už jsem na vrcholu pohádkové cesty.



Bylo tam nádherné zlaté borůvčí. Ach, to byla nádhera!



Už se blížíme k rozhledně.



výhledy






místo kompasu



Rozhledna v celé své kráse.



Už sestupujeme z vrcholu, tak ještě jedna kompozice.



krásné skály a ještě zlaté borůvčí



zblízka



Nemohla jsem se tamní přírody nabažit!









mechem porostlé kameny



V tomto lese Kamélietka přespávala během velmi silné bouřky a lijáku.



Na těchto březových kmenech Kamélietka rozjímala a těšila se společností broučků, rostlin a slunce.



Zarostlá a níže i trnitá cesta k posvátné studánce.



Žlábecká kaplička...



...s mariánským obrazem a dary poutníků.



Ach jo, ke studánce Ve Žlábku sem jsem chodívala několikrát denně pro vodu, osvěžení i odpočinutí.



A na této mýtině Kamélietka dvě noci přespávala.



Zhruba v těchto místech, to to ale nebylo ještě tak zarostlé.



Cesta na mýtinu, pro mě bylo opětovné shledání dojemným okamžikem.



Úplný mystický les!



Hned se mi vybavila knižní obálka Smrtné zimy.



stříbřité kmeny buků



A zde ve světle zapadajícího slunce.



Nečekaný "vánoční stromek" :-).



Možná se divíte těm barvám...



Ale takhle plálo nebe.



A na závěr tradiční vanoční stromek v Malých Kyšicích.





Fotky jsem měla připravené už začátkem týdne, ale článek zveřejňuji až nyní z radostného důvodu, který snad pochopí nejen knihomolové. Začetla jsem se do naprosto dokonalého napínavého románu Saeculum, jehož téměř 500 stran jsem zhltla za tři dny. Bylo to něco úžasného, úplně mě to pohltilo, kolikrát jsem snad ani nedýchala a nedělala jsem prakticky nic jiného, než že jsem si četla. Ale proč se o tom tady tak rozepisuji? Saeculum je román o pobývání v lese, který je dle pověstí prokletý a skutečně se hlavní hrdina a celá skupina mladých lidí musí potýkat se vzkazy a událostmi, které jsou víc než znepokojivé. A přišlo mi hezké, že právě na konci roku, kdy se chystám zveřejnit fotky z mého pobytu v lese, se začtu do knihy se stejným prostředím. V lednu (až si knihu koupím) napíši o tomto výjimečném románu povídání a na konec vložím jednu skladbu od Immediate Music, jejichž hudbu jsem si jako kulisu ke čtení občas pouštěla, protože ke středověkému a mysterióznímu rázu knihy pasuje.





31.12.2015