Domů - Střípky z mého života - Fotky

Posvátný Říp

V naší zemi je několik míst, která by měl každý Čech milující svou vlast, alespoň jednou v životě navštívit. O Řípu to platí zejména, neb, jak jistě každý zná a ví, právě na této hoře se začala psát historie naší země české. Praha je srdce Evropy, ale srdcem našeho národa je právě tato posvátná a mystická hora. Už dlouho jsem si slibovala, že sem musím někdy zajet a na Říp vystoupat. A právě letos v září nastala ta správná konstalace. Jak výjimečná tato konstalace byla, jsem se dozvěděla až v průběhu dne.

Z vesnice Vražkov, kam mě dovezl vláček motoráček, jsem se vydala nejprve po asfaltové a pak po polní cestě až k úpatí hory. Nevím, jestli to byla jen má vlastní sugesce, nebo zda Říp a Podřipsko skutečně vyzařují silnou a srdce se dotýkající energii, ale vnímala jsem něco tichého a čistého, jako bych několika staletí zpět kráčela po boku Praotce Čecha a v radostném očekávání mnou zachvívaly city domovské. Zajímavé bylo, že celou cestu až nahoru jsem nikoho nepotkala, mohla jsem si tedy vychutnat vše o samotě. Zjistila jsem ale, že takřka všichni turisté chodí od severu, cestou pohodlnou a široce zpevněnou. Já kráčela úzkou lesní pěšinou a jen sama se sebou a svými myšlenkami.

Byla jsem podívat i v románské rotundě Sv. Jiří, kde je zobrazen tento světec, jak bojuje a přemáhá draka – pokušitele, archonta, ego. Měla jsem štěstí, že jsem na pokladně dostala klíč od kostela a mohla se dovnitř podívat zcela sama a vnímat poučení z tamních symbolů – viz fotky. Nedaleko rotundy jsem si také nasbírala kaštany na zimu pod polštář, na předcházení nemocem. Jinak, přímo na vrcholu Řípu sice výhled není, ale přesto zde jsou tři vyhlídky – Pražská, Roudnická a Mělnická. Dle pověstí právě na vyhlídce Roudnické se Praotec Čech zastavil a svému kmenu prorokoval a představil tuto zemi coby „zemi zaslíbenou, zvěře a ptáků plnou, mlékem, medem a strdím oplývající“. Odtud zde prý také bylo slyšet kázání Mistra Jana Husa ze Řípu. Jeho hlas se nesl do širého kraje. Ale každá z vyhlídek je jedinečná, navíc se z každé můžete přesvědčit o kulatosti Země. Ale jedna z nich mi přeci jen přirostla k srdci více. Je to vyhlídka Mělnická, odtud jsem jen s těžkým srdcem odcházela, abych v Ctiněvsi stihla autobus. Byla na návětrné straně, takže tam bez přestání fučel už chladnější podzimní vítr, ale nedokázala jsem se odtrhnout od krásného výhledu, od pozorování lovecké taktiky dravého ptáka, od šumění listí, od malého letadla, které kolem Řípu kroužilo. I na odchodu jsem se pořád otáčela a těšila se, až se sem zase někdy vrátím…

Jak se za chvíli ukázalo, toto místo je pro mě nějak osudové, protože jsem našla další dar do své sbírky nalezených pokladů. Totiž, cestou na posvátnou horu jsem si stále opakovala a slibovala, že po této cestě na Říp musím vylézt na nejvyšší horu České republiky, na Sněžku. Prostě musím! Nemůžu vás zatěžovat důvody, ale jsou závažné. A jak jsem se později dozvěděla, nejsou to důvody moje, ale je to vůle vyšší a tedy nezpochybnitelná a neodložitelná. Když jsem se vydala ze zamilované Mělnické vyhlídky zpět na cestu a domů, byla jsem obdarována. Cestou sem jsem to vůbec neviděla, zato teď to na mě zcela jasně zářilo. Pochopila jsem, proč mi bylo bráněno vydat se na poušť. Právě proto, abych se vydala sem. Abych se ubezpečila o dalším směru mého života. Našla jsem totiž pozlacený amulet ve tvaru erbu a na trikolórové stužce. Na jedné straně je vyražen obrázek Sněžky i s údajem o její výšce. To se nevymyslí… Celou dobu myslím (nebo spíš se intuitivně zaměřuji) na Sněžku a dostane se mi tohoto znamení! Nu a na druhé straně amuletu je barevný obrázek Krakonoše u Sněžky s nápisem „V horách svých jsem Tvým ochráncem“. Nepřikládám si žádnou zásluhu, nenašla jsem to ze své vůle, navíc pro mě je to potvrzení letošního prožitku ze svátku čistoty, vážné pobídnutí a zaslíbení toho, co se chystá. V každém případě, po návratu z výletu jsem milému oznámila, že příští rok jedeme na dovolenou do Krkonoš a rozhodně musíme zdolat Sněžku. Ostatně, jak jsem u reportáže z letošní dovolené v Jizerských horách zmínila, rozhodovali jsme se nad třemi místy a jedno z nich byly právě hory Krkonoše. A také jsem muži oznámila, že nechci žádné dítě ani do pěstounské péče, o které jsme uvažovali. Dostala jsem důkaz, že tu mám jiné úkoly, důležitější. Dodatek z roku 2015: Do Krkonoš a na Sněžku jsme se opravdu následující léto vypravili - viz reportáž ZDE.

Nemohu dost dobře vyjádřit, jak pro mě byla pouť na Říp významná a nejen duševně, ale i duchovně obohacující. Prožitky jsem vypsala, ale těžko mohu dát do slov zavazující i radostná hnutí, která mnou procházela a stále procházejí. Cítím hrdost na svůj domov a své předky. Cítím malost před Otcem a Matkou, kteří mě tolik obdarovávají, až se musím ptát, zda si to zasloužím. A v té souvislosti vnímám obrovský závazek a vážnost, jedinečnost této doby a důraz na intuici pro své jednání. Z celého srdce bych si přála kráčet tak, abych všechna svá poslání naplnila a abych mohla před tvář Otce předstoupit s čistým štítem. Říp pro mě navždy zůstane připomínkou těchto velkých slov a příslibů.



Říp od Vražkova



A už jsem na cestě...



překrásnými barvami hrající babočka admirál



výhled na hrad Hazmburk



Čím hlouběji v lese, tím propletenější stromy.



z Pražské vyhlídky









Co dodat...



z Roudnické vyhlídky









palouček na vrcholu



rotunda Sv. Jiří



oltář



obrázek sv. Jiří



kamenný reliéf se sv. Jiřím



socha sv. Jiří



interiér rotundy



Světlo osvětlující kupoli. Šipka mířící vzhůru...



socha dobrého pastýře naproti vchodovým dveřím



z Mělnické vyhlídky






Překvapení: krásné červené letadlo obkružující Říp.



Člověk nemá slov...



cesta dolů



pole pod Řípem



nádherný, ještě letní Říp



V Ctiněvsi mají štěstí, že tu bydlí... (a v létě ty slunečnice musely být úchvatné)



Děkuji za vše... Budu vždy vzpomínat s láskou.





20.9.2014