Domů - Střípky z mého života - Fotky

Bělostná krása Jizerských hor

Jak jsem zmínila, život se mi změnil tak a tak jsem nabrala novou sílu, že jsem se rozhodla naplňovat obrazy mé duše, které dlouho ležely zaprášené někde v temném koutě. Počasí mi nahrávalo naprosto skvěle, přišla bílá zima, vypadá to, že se mi vše teď děje v pravý čas. První den svého týdne zasvěceného cestování po naší (konečně!) zasněžené zemi jsem vyrazila do jižní, dosud neprozkoumané části Jizerských hor. Z Liberce mě motoráček dovezl do Tanvaldu, odkud jsem šla po svých po Černostudničním hřebenu a poté do údolí, do Smržovky. Slovy žel nedokážu popsat třpytnou krásu našich zimních hor, majestátní ticho spočívající v osamění horské přírody či smysl námahy při stoupání do vrcholů závějemi sněhu. Můj duch a moje duše však po těchto prožitcích pookřály. Myslím, že poté, co jste se podívali na fotografie, vám to musí dojít i bez mého doznání. Co ale nevíte, jsou překvapení, která na mě cestou čekala. Například jsem vůbec netušila, že hned na počátku cesty vystoupám na ostroh, na kterém se vypíná vyhlídka Terezínka s výhledem na Tanvald a okolní horské hřebeny. Nebo že na vrchu Muchově, odkud je taktéž působivý rozhled, navíc ozvláštněný kamennými útvary, je dle pověsti sídlo vládce Jizerských hor, dobrého ducha Muhu. A víte, jak zářivě bělostná může být sněhová pokrývka na stromech? Připadá mi to jako jeden z předobrazů cesty člověka... kráčet třpytivým sněhem a dojít ke stromu sice s holými větvemi, ale vzkvétajícímu a povznášejícímu krajkovou či ledově mrazivou krásou.



Zasněžená pěšinka...



... a první závěje na mé cestě.



Ta zasněžená skála vpravo!



Možná má tento skalní útvar nějaký název. Mně připomíná hlavu muže s plnovousem.
A nebo jednu ze soch z Velikonočních ostrovů :-).



Už stoupám nahoru na hřebeny.



Kouknu nahoru a tam je kamenná vyhlídka.



Schody vyjít bylo v klidu. Zpátky ale s velkou opatrností :-).



Už se blížím k výhledu.



Byla jsem tam (stejně jako takřka po celý výlet) úplně sama.



A rozhled stojí za to! Zde výhled na obec Tanvald.



A zde na Jizerské hory a lesy.



Někdo tu nakreslil srdíčko, které se na slunci krásně třpytí.



zasněžené skály



Sněhem pokryté stromy, div, že to větve vydržely...



To není jen výsek krajiny, ale cesta. Netknutá, jdu tudy jako první.



Blížím se ke slavobráně...



... z kmene břízy.



Páni, takové krásné čepice na kamenech!



Opět pohled na několikacentimetrové sněhové pokrývky na větvích.



A zde pohled zespodu.



Kam se člověk podívá, tam kontrast. Bílá a zemitá. Jako jin a jang.



Tento pohled mě úplně odrovnal.



Námraza na stromech sníh udrží,
ale tou tíhou se jim špičky kloní (či klaní?) k zemi.



První výhled z vrchu Muchov.



Na Muchově sídlí dobrý duch Muhu...



..., jenž vládne mnou milovaným Jizerkám.



A takový krásný rozhled na své hory má.



A nyní opět vstupuji do ryze bílého království.



Bělostné stromy zdálky...



... a zblízka.



Sněhovou námrazou je pokryté i pletivo plotu :-).



Jak milé být v této vznešené společnosti...



Sníh držel jako přibitý. Díky silné námraze vydržel stále takto krásný.



pohled na námrazu detailně



Dokonce i na smrcích se tvořily rampouchy.



další majestátní krása



Chválím Tě, země má...



... Tvůj žár i mráz.



Ani ta nejmenší větvička nezůstala nezkrášlena krajkovím.



Na nebi i na zemi se snoubí bílá s modrou.



Jizerské hory aneb cesta do pohádky



Slunce prosvěcuje přírodní vitráže.



Námraza je i na kmenech. A malé stromečky se v závějích úplně ztrácejí :-).



První z kouzelných slunečných fotografií.



Tady slunce probleskuje lesem.



Díky němu se sníh živě třpytí.



I zde mohu "sosat" vitamin D.



Ty zasněžené, sluncem hlazené větve nalevo jsou jedinečně bílé.



ticho



Tři fotky další slavobrány.









ledová nádhera zkroucených větví



další pohled do pohádkového království paní Zimy



Zářivá bílá se doplňuje s čistým blankytem.



Ještě jednou se podívám do sněhem obalených větví...



Slunce krásně svítí, ale už se pomalu kloní k obzoru.



Počítám, že ty zmrzlé a přimrzlé šišky by ani Popelka kuší nesestřelila :-).



Rampouchy na jedné krásné roubence...



... a papírové ozdoby v oknech jiné roubenky.



Jo, tohle bylo docela vtipný. Zejména cesta dolů.
Bylo to krapet zmrzlé. A schody krapet příkré :-).



Nevím, jestli tato studna je funkční. Ale asi ano :-).



Na zasněženou horskou krásu dohlíží nejen slunce, ale i luna.



A druhá speciální fotka na závěr - něco jako posvátný kruh zimního lesa.





25.1.2016


***



Po roce opět na místě činu. Tentokrát jsem vystoupala na Černostudniční hřeben z druhé strany a konečně jsem dorazila k rozhledně Černá studnice (která minule nebyla otevřená) a mohla se pokochat výhledy do kraje. Díky výborné viditelnosti byly vidět i Krkonoše a Sněžka. Ale dlužno dodat, že krásnější (protože dobrodružnější) pohled se mi skýtal z jedné nepojmenované vyhlídky ze skaliska. Tam jsem musela dbát velké opatrnosti, abych se v pořádku dostala na vyhlídkové místo i z něj, ale odměnou mi byla Sněžka (skoro) na dlani. Kromě zimních krás (které už ale brzy zmizí, během pár dnů přijde obleva) a jedinečného mrazivého ticha jsem se potěšila i u jedné chalupy, kde měli za oknem výstavku různých postaviček, zviřátek, dekorací a miniatur. Asi tam bydlí dobří lidé, kteří to zde mají rádi. Já ostatně také, v Jizerských horách bylo – jako vždy – nádherně, paní Zima hory půvabně obložila sněhovými polštáři a ozdobila sněhobílými krajkami.



sluncem hlazená sněhová peřina



Sněhem zasypané jsou i stromy.



Shlížím do nedalekého údolí.



zmrzlé větve keříku



zmrzlé větve smrčku



prastará kamenná kráska Černá studnice



nejkrásnější výhled z rozhledny (protože na Ještěd)



a zde výhled výhradně na Jizerské hory



a zde na Krkonoše



Každá světová strana má svůj vlastní balkon s dveřmi.



Slunce prozařuje ledovou krásu.



a už zase na zasněžené cestě



Skalisko, které mi takhle zasněžené připomínalo myšku.



sněhem (skoro) neprošlapaná cesta na vyhlídku



Azuro na nebi, zelené stromy pode mnou a na obzoru bílé Krkonoše...



Už rozeznáte Sněžku?



A už se vydávám zpátky, snad se pode mnou sníh nepropadne :-).



ještě poslední pohled na zasněžený a zmrzlý strom



Už jsem ve Smržovce a u zmíněné chalupy mají takovýhle plot z lyží :-).



A takhle osobitě a s citem ozdobené okenice. Hospodářská zvířata...



... a zvěř lesní, jako jeleny, divočáky, lišku, veverky, ptáčky... vše i s krmivem :-D.



A v dalším okně miniatury staveb, jak vidno i z cest...



... a zde dřevěný a malovaný nábytek pro panenky z kukuřičného šustí a ozdoby ze slaměnek.



Tato chaloupka se mi také moc líbila, působí na mě typicky horskou krásou.



Jeden z našich nejkrásnějších viaduktů je právě ten ve Smržovce.



Průhled kamenným zdivem do krajiny i s nezbytným velerampouchem :-D.



Jupí! Když jsem byla na odchodu, projížděl ještě vlak, který navíc ladí s oblohou.



A na závěr ještě trocha zimní čisté, čistě horské krásy.



A zimní pohled směrem na Ještěd. Tam se na jaře také chystáme.





29.1.2017