Domů - Střípky z mého života - Všehochuť

Co se dá potkat v ulicích Prahy


Dívejte se okolo sebe… mohou se vám odhalit mnohá tajemství. Tato velmi často nenápadná dílka zdobí zdi pražských domů nebo nadchodů. Ale třeba báseň od slečny Alžběty jsem našla na dvou stupínkách venkovního schodiště nedaleko svého bydliště. Pět dílek - Buonarrotim počínaje - bylo na dřevotřískové zdi ve vestibulu metra Anděl, kde se buduje bezbariérový přístup. Je to něco jako Lennonova zeď v podzemí a ačkoli drtivá většina nápisů a vzkazů je o ničem, ty čtyři zajímavé ke své velké radosti z nových pražských úlovků uvádím. Až na svých toulkách zase objevím nějaká písmenka z lidské duše, připíši je sem.


novému ránu rozžnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu spící
čekající na řezbáře

někdy se na nás anděl hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového
(JS)


*


Motýli ví


*


je ráno,
holky jdou do práce,
zas další korále poztrácet


*


Rozednívám se ti ránem nad Prahou
jsem opařená mlhou
opařená tebou
jsem trochu ztracená ve spárech dlaždic
hledám východ z dneška
východ z tebe
z nás
(slečna Alžběta)


*


Město
které se z místa
setkávání
pomalu změnilo
v místo míjení


*


Zpátky ke kořenům


*


Pochybujte si, chcete-li, o osobě, která vás miluje, nikdy však nepochybujte o lásce samé.


*


Ano! tohle chci! změnit pohled na kulturu! Ale bráním se jedné věci.
Abych jakémukoli tvůrci zasahoval do jeho díla.
(Vítězslav)


*


Jsme zčásti oheň a zčásti sen.


*


Nechceme
váš ideál
krásy


*


Slunce, překrásný manekýn
se prkenně uklání k západu
zavírají se květiny a obchody
Praha unavená chválou básníků
a svou krásou, šediví soumrakem
je to tak podivné
co všechno se Ti podobá
je to tak podivné
ta myšlenka, že Tě můžu ztratit,
protože všechno na světě
se neustále mění.

Tento nápis jsem mohla zvěčnit... Foceno dne 11. května 2012 v poledne na Petříně.



*


Minuli jsme se ve snu


*


Ptal by se vítr někoho, kudy by měl vát?


*


Prchejte, lidé, před tím požárem,
před ohněm lásky, než vás k smrti raní.
Jak se vás dotkne, už vás nezachrání
nic, síla, rozum ani jiná zem.
Prchněte, honem, než ji spatříte,
vždyť já též myslel, že jí odolám
a vidíte, už zase plápolám…
(Buonarroti)


*


Tady a teď neexistuje čas a proto je to realita.


*


Zlomený nos a sedřený čelo
Co se to božínku, co se to dělo
V puse jak v márnici, hlava jak střep
Já jednou chtěl zatratit nadobro svět
Pověz mi matičko, co se to stalo?
Proč ptáčci mi nezpívaj, proč nehřeje jaro?
Utopit v rumu, já chtěl jsem ten žal
Však bylo to marný on plave si dál
Řekni mi tatíčku, kde stala se chyba?
Proč cejtím se na světě jak na souši ryba?
Proč kolem mě najednou je všechno tak šedé
Jak v zrcadle tváře mé, omšelé bledé
Povídej bratříčku kde jsou ty časy?
Kdy svět nám byl u nohou a byl plnej krásy
Všechno mi uteklo, mezi prsty jak voda
Zbylo jen svědomí, ostrý nůž co do srdce bodá
(Emil Ming)


*


Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
vyjmenovat své lásky
a bude-li třeba
nechat se zabít
pro ně.


*


Hřebíky citu zatloukám do zdi myšlení.


*


Kytky mají duši






9.1.2016