Domů - Střípky z mého života - Všehochuť

Dva hudební protipóly

Když jsem si po dlouhé době poslechla skladby ženského souboru Tiburtina ensemble, nemohla jsem jinak, než si v jednom ze tří internetových obchodů, které jejich CD nabízely, objednat (konečně!). Podrobně o jejich tvorbě napíši zvláštní článek, protože si jej tento nedávno vzniklý soubor zaslouží. A když už jsem byla v tom nakupování, koupila jsem rovnou i kultovní album skupiny Led Zeppelin… a vlastně kultovní počin rockové hudby vůbec. Samozřejmě mluvím o dvojalbu Physical Graffiti, nákup kterého jsem ze záhadných důvodu stále odkládala. Takže teď jsem si koupila čerstvou reedici (vydanou 24. února), konkrétně trojalbum s nevydanými variacemi písní. Když se tak na CD Kvítí mezi trny a na CD Physical Graffiti dívám, zřím takřka dokonalé propojení dvou pólů – žensky něžný, procítěný chorál a mužský poctivý, energický rock, hudba středověká, propojující nás duchovně s dávnými časy a hudba sedmdesátých let, album revoluční a zásadní pro veškerý budoucí směr hudby. Ale nač slova a obsáhlé popisy, zaposlouchání se do tónů dvou paralelních hudebních světů je neskutečně silný emotivní zážitek, navíc podtrhnutý pocitem dobrého skutku – finančním oceněním jejich umělecké práce, zvlášť v dnešní době „vše rychle a zdarma“. Držím v ruce a postupně poslouchám dva odlišné umělecké světy, kterým to však vedle sebe tak sluší, a v mém vesmíru je harmonie...








14.3.2015


***

Setkání na noci literatury

K Vánocům jsem si darovala knihu Strážkyně pramene, která mě při bloumání knihkupectvím nějak zaujala. Chtěla jsem zde obšírně vypisovat, proč tomu tak je, ale na tomto místě nebudu psát o knize (o ní, až ji zhltnu a bude-li se mi tak líbit, jak tuším), ale o její autorce. Finská spisovatelka Emmi Itäranta mi byla už z fotografie na obálce knihy zvláštním způsobem blízká a pocítila jsem tedy velkou radost, když jsem zjistila, že na Noci literatury (veřejná čtení nově vydaných knih osobnostmi české kultury, probíhajících, jak název napovídá, na konci dne, od 18 hod. do 23 hod. v určité části Prahy, letos jimi byly Dejvice a Bubeneč) bude. Nejen, že proběhne veřejné čtení její prvotiny, dystopie Strážkyně pramene, ale bude se také konat autogramiáda autorky. Samozřejmě jsem této příležitosti využila a nechala si román podepsat. Můj osobní dojem z paní Itäranty naprosto splnil očekávání. Je to mladě působící žena, která na fotce na přebalu vypadá starší, než jak vypadá reálně… V každém případě paní Emmi Itäranta dostala do vínku jemnou tvář, u které se těžko odhaduje věk. A především je milá, srdečná a získala navždy mé sympatie, její další knihy z žánru sci-fi budu mít v hledáčku. Když jsem jí diktovala jméno Kamélietka, musela jsem jí je napsat na papírek a ona se na mě krásně usmála a řekla: „You have a very beautiful name!“ Samozřejmě mě to potěšilo (mohla to být zdvořilostní poznámka, ale dám průchod marnivosti, když řeknu, že nikomu jinému jméno neokomentovala), chtěla jsem zapříst rozhovor, ale má angličtina je už neobratná a za mnou byli další lidé, tak jsem nechtěla zdržovat a tak jsem se jen zapýřila a poděkovala. Paní Itäranta mi napsala osobité věnování, které přeloženo zní zhruba takto: „Pro Kamélietku. Kéž máte čerstvou vodu na své cestě!“ Vzhledem k tomu, že Strážkyně pramene vypráví o mladičké čínské čajové mistryni v budoucích časech, kdy na Zemi je vody minimum, je vojensky hlídaná a na příděl, výstižnější věnování snad v knize mít nemohu. Až si knihu přečtu, napíši vám o tom příběhu více a také své dojmy. Toto povídání je o výjimečné, talentované spisovatelce, která si mě naprosto získala a jsem ráda, že jsem ji mohla poznat na vlastní oči.


Emmi Itäranta
(foto: Anna Pleslová)


autogramiáda autorky
(foto: Anna Pleslová)




15.5.2015


***

Před chvílí se vypravila, děvenka moje starostlivá, pro šafrán a trochu toho zázvoru :-).

Pro dnešní sobotní ráno je cimrmanovská hláška výstižná. Přivstala jsem si a v osm hodin jsem už byla na Náplavce, na farmářských trzích. Byla jsem tam úplně poprvé, a i když si odpustím obligátní poznámky o tom, jak je to tam úžasné a jak je tam jedinečná atmosféra (tyto poznámky mi přijdou snobské), fakt dobře jsem tam nakoupila (nejen) na nastávající tropický víkend. Musím vyzdvihnout překrásně vonící sušený (a přesto šťavnatý) ananas, protože, ačkoli nejsem milovnice sušeného ovoce, tuhle dobrotu jsem si po ochutnání jednoho kousku, který mi ochotný mladý prodavač nabídl, nemohla nekoupit. Měli i z Thajska, ale mně víc chutnal a voněl ten africký. Bude se jistě hodit na našem blížícím se trampu (a navíc jsou plátky ananasu zabalené v krásném „veverčím“ sáčku). Ale to jen píši, co mě nejvíc a nejmileji překvapilo, mám radost z každé potraviny. Vše, co jsem odtamtud přivezla domů, je čerstvé, létem vonící a poctivé.

Můj nákup, spočívající ve zbrusu novém košíku (koupeném v Berouně na trzích), čítá toto:

česká rajčata
jahody z Kunratic
svazek mangoldu
svazek rokety
tymián (již se mi ve svazečkách suší)
sušený ananas z Jižní Afriky
červeňoučká česká jablíčka Idared
mladý hrášek
kozí feta sýr z kozí farmy Skryje
okurka
krůtí šunka (pro milého)
krůtí párky (pro milého)
voňavé srdce z perníku (pro milého)






13.6.2015


***

Medvídek s rozhledem

Předevčírem jsem opět navštívila Beroun u příležitosti konání tradičních hrnčířských trhů. Těším se vždy jak malá, navíc jsou to pro mě takové symbolické odstartování podzimu, mnou tolik vzývaného po tropickém, vyprahlém a pro mě vyčerpávajícím létu. S podzimem mimochodem přichází i celá řada společenských a kulturních událostí, na které se chystám (a případně na stránkách zveřejním dojmy z nich), podzimní bohulibé kratochvíle jako houbaření, sběr šípků, listí a kaštanů, procházky v přírodě, filozofování a nesmím zapomenout ani na opačný pól mého života, kterým je lenošení doma ve společnosti dobrých filmů, zajímavých, trpělivě čekajících knih, šálku čaje, fleesové deky či zimní peřiny, mihotavých svíček a šedivého nebe za oknem. Ano, patřím k výjimkám, jimž sychravější počasí a šedavá obloha nevadí, ráda sdílím tu ospalost a příležitost si den neosvícený sluncem rozzářit po svém. Tak, to jsem se zase hezky rozpovídala :-). Vrátím se tedy zase o dva dny zpět do Berouna, odkud jsme si v košíku odnesli něco milých radostí. Větší část z nich byly tentokrát dárky, ale na druhou stranu, dva z těchto darů jsme si koupili s milým vzájemně. Doufám, že ty krásné hrnky, do kterých jsme se zamilovali na první pohled – byť jsou každý od jiného keramika -, vydržíme uchovat až do Vánoc, abychom si pak z nich spolu mohli upíjet voňavý čaj. Pochlubím se ale momentkou, kterou jsem pořídila v davu, když jsme se vymotali z té nejpřelidněnější uličky. Obrázek chlapečka, který v jedné ruce drží maminčinu ruku a v druhé drží balónek, ale hlavně si v batůžku nese medvídka, kterému i zip batůžku nechal rozepnutý, aby medvídek mohl dýchat a vše viděl… takový obrázek je pro mě esence dětství. V dnešní uspěchané době odehrávající se čím dál víc ve virtuální realitě a konzumu proniknuvšího i do života dětí si nade vše vážím takovýchto setkání s opravdovostí. A tento chlapeček a jeho maminka mi připomněli dojemnou krásu dětství a jeho pohádkový, naplno prožívaný svět. Třeba vykouzlí úsměv na tváři nejen mně a mému milému, ale i vám.






14.9.2015


***

Červnové bylinkaření a jahodářství

Stíhám to taktak, ale musím napsat o svém kuchtění a bylinkářství v měsíci červnu. Tento měsíc byl opravdu plodný a já jsem moc ráda a přírodě, jmenovitě elfům a skřítkům dlužná za tolik darů, kterými jsem byla obdarována. Jsou to: květy bezu, kontryhel, jahodové lupení, jahůdky lesní i zahradní (lesní jsem slupla a zamrazila, zahradní jsem slupla, zamrazila a zpracovala do marmelád), lipový květ, borůvky, houby. Na lipový květ ještě v nejbližší době zajedu, kdybyste tak věděli, jaká je to nádhera, trhat a se včeličkami se dělit o omamně vonící květenství (sbírá se květ i s listenem) a nechat se pak touto vůní oblažovat i doma při sušení… To samé jahody. Nikdy bych nevěřila, jak sladce jahodově se dá provonět kuchyň při vaření marmelády z jahod ze samosběru. Příprava domácí marmelády je mimochodem velmi snadná a velmi rychlá. A protože můj milý neodolal a jednu sklenici už otevřel, vím(e), jak chutná. Samozřejmě výborně! Takže jsem ještě navařila další než k těm, co jsou na fotce. A jahodové listí mám v dostatečné míře nasušené (musí to být z lesních jahod, které jediné mají léčivé účinky), jak jsem zjistila, je to takový všelék, podobně jako třeba heřmánek. Ještě štěstí, že mám teď tolik času vyrážet na bylinky a lesní plody, a také třeba to, že nyní, díky novému bydlišti, mohu přesně určit, kdy je nejvhodnější vyrazit na lipový květ. Do koruny jedné lípy se totiž koukám přímo z oken ložnice :-). Tak kdo se také vydá do přírody pro její dary, přeji hodně zdaru.








30.6.2016